Tomeš Igor
Tomeš Igor
v Brně
Dětství strávil na Dálném východě (Šanghaj, Hongkong), kde v letech 1932–45 jeho otec působil jako obchodní zástupce Škodových závodů. Za druhé světové války otec spolupracoval s Brity, byl zajat a kvůli tomu byla i jeho rodina v roce 1942 v Číně internována v cizineckém táboře. Po návratu do Československa Tomeš vystudoval právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze (JUDr. 1955), kde následně v letech 1955–59 působil jako odborný asistent na katedře pracovního práva a sociálního zabezpečení. V období 1959–63 působil jako úředník v Mezinárodní organizaci práce (v odboru sociálního zabezpečení Mezinárodního úřadu práce v Ženevě); jako poradce ve věcech sociální reformy působil v Súdánu (1962), Turecku (1963) a Japonsku (1966). Po svém návratu obhájil kandidátskou práci (CSc. 1966) a habilitoval se (1967). Do roku 1970 působil jako docent na právnické fakultě UK. Po srpnové okupaci byl označen za „exponenta pravice“ a následně vyloučen z KSČ. Zároveň mu bylo znemožněno působit v univerzitním prostředí. V letech 1969–71 znovu spolupracoval jako expert Mezinárodního úřadu práce při reformách sociálního pojištění v Africe (Keňa, Uganda, Tanzánie-Tanganika), 1971–89 pracoval jako výzkumník a sociální pracovník v Technoekonomickém výzkumném ústavu hutnictví železa. V této době vypracoval zdravotní a sociální program pro hutní průmysl a metodiku sociálního plánování.
V letech 1989–91 působil ve funkci náměstka federálního ministra práce a sociálních věcí, jehož úkolem byla příprava prvních základních opatření polistopadové sociální reformy. Přípravné práce reformy sociálního zabezpečení, na nichž se podílel, přitom probíhaly již od roku 1987 na půdě tehdejšího Výzkumného ústavu sociálního rozvoje a práce. Výsledkem byl Scénář sociální reformy, schválený parlamentem v druhé polovině roku 1990. Jeho vůdčími myšlenkami byla pluralizace, dílčí privatizace a demokratizace dosavadního radikálně etatistického pojetí sociální ochrany. Scénář vycházel z potřeby přizpůsobení této oblasti potřebám tržní ekonomiky prostřednictvím vytvoření efektivní záchranné sociální sítě a návratu k systému sociálního pojištění. Tento dokument se stal klíčovou směrnicí následných proměn sociální politiky. V dokumentu je patrné Tomešovo chápání funkce sociální politiky v moderní společnosti; Tomeš přitom bývá někdy označován za liberála, jindy je jeho „scénář“ charakterizován spíše jako sociálně-demokratický. Patrně nejvýstižnější charakteristikou je označení „sociální liberalismus“ ve smyslu, v jakém se tento směr etabloval v anglosaském prostředí, jehož vyjádřením byl komplexní návrh britské sociální reformy z rukou Williama Beveridge a Johna M. Keynese z let 1942–45.
V roce 1991 Tomeš ze zdravotních důvodů opustil úřední funkci a odešel do důchodu, téhož roku byl jmenován profesorem právnické fakulty UK. V 90. letech se dále spolupodílel na zakládání samostatné katedry sociální práce na filosofické fakultě UK (spolu s Jiřinou Šiklovou a Oldřichem Matouškem), která vznikla v roce 1992. Na této katedře dodnes působí jako přednášející. Později začal spolupracovat i s dalsimi vysokoškolskými pracovišti (Vysoká škola aplikovaného práva, Univerzita J. A. Komenského). V roce 1992 začal provozovat soukromou firmu pro oblast lidských zdrojů (Personnel Consulting), zaměřenou hlavně na poradenskou činnost, řešení odborných grantů a tvorbu pedagogických příruček v oboru sociální politiky. V 90. letech a v prvním desetiletí nového tisíciletí Tomeš spolupracoval při realizaci sociálních reforem v řadě zemí (např. v Albánii, Litvě, Chorvatsku, Gruzii, Rusku nebo na Slovensku).
Tomeš se zásadně vyhraňoval proti radikálně ekonomistické interpretaci fungování společnosti, charakteristické pro soudobý neoliberalismus. Sociální politika v jeho chápání nemá být podřízena potřebám ekonomické politiky, což je přístup charakteristický stejně pro radikální neoliberalismus jako pro marxisticko-leninské pojetí sociální politiky v 50. letech (a v nemalé míře i později). Hospodářská a sociální politika mají totiž odlišné cíle. Zatímco pro ekonomickou politiku je vůdčí maximou efektivita měřitelná peněžní kvantifikací, primární funkcí sociální politiky je zajištění společenské koheze. Proto v tržní společnosti mají svou neopominutelnou funkci ústavně garantovaná sociální práva, jež mají být nástrojem systémové integrace a redukce rizika růstu antagonismu mezi jednotlivými společenskými vrstvami nad politicky únosnou mez.
Během své tvůrčí kariéry vytvořil řadu autoritativních učebnic a příruček sociální politiky – byl např. hlavním autorem první československé učebnice práva sociálního zabezpečení, která vyšla v roce 1968. Po roce 1989 se věnuje vydávání učebních textů v oboru sociální politiky, v nichž shrnuje svou bohatou životní zkušenost (např. Sociální správa, Sociální politika, Obory sociální politiky). Pro tyto publikace je charakteristický široký transnacionální a komparativní záběr. I když svou profesí je primárně právník, od počátku své publikační činnosti v 50. letech se vyznačoval vysokou mírou interdisciplinarity. V pozadí jeho reflexí můžeme nacházet vliv systémové teorie, která dominovala v sociologickém myšlení v době jeho odborného zrání. Jistě u něho sehrála roli také ve své době neméně vlivná marxistická sociologická teorie, třebaže Tomeš se vždy vyhraňoval proti přímočarému ekonomickému redukcionismu, charakteristickému pro většinu reprezentantů etablované marxistické sociologie. Společnost chápe jako provázanou soustavu jednotlivých subsystémů, které jsou sice na jedné straně relativně uzavřené a řídí se vlastní logikou, na druhé straně mezi těmito subsystémy existuje vysoká míra interdependence. Právě tato optika předurčila, že Tomeš tradičně překračoval hranice prostého právně-positivistického myšlení, které se orientovalo jen na exaktní popis platných právních norem. Právo naopak chápe jako výraz existujících společenských vztahů, což je optika charakteristická pro klasický právně-sociologický přístup. Při studiu sociální politiky také vždy kladl důraz na historickou dimenzi sociologického poznání. Podle jeho názoru není možné pochopit (a proto ani úspěšně reformovat) jednotlivé instituty sociální ochrany, pokud nepochopíme jedinečné historické příčiny, které vedly k jejich vzniku, a funkce, jež měly tyto instituty během předchozího vývoje plnit.
Do dějin české sociologie se Tomeš zapsal dlouhodobou spoluprácí s řadou významných sociologů v otázkách sociologie práce a sociálního zabezpečení. Jeho hlavní přínos můžeme spatřovat zvláště v rovině pedagogické. Podílel se na výchově řady současných českých odborníků v oboru sociální politiky. V současnosti patří v tomto oboru k nejvíce citovaným autorům.
Knihy: Sociální zabezpečení v socialistické společnosti (SÚSZ, Praha 1966; spoluautor V. Vergeiner); Old Age Pension: Conditions of Eligibility (Univerzita Karlova, Praha 1967); Československé právo sociálního zabezpečení (Orbis, Praha 1968); Zabezpečení starých lidí v Evropě (Academia, Praha 1969); Důchodci a důchody (Orbis, Praha 1971; publikováno pod jménem Eva Novotná); Efektivnost základních podnikových služeb ve výrobně hospodářské jednotce hutnictví železa (Technoekonomický výzkumný ústav hutního průmyslu, Praha 1972); Koncepce systému sociální pomoci (péče) (MPSV, Praha 1991); Zaměstnanecká participace na řízení podniku (Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Praha 1991); Kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouvy (Prospektrum, Praha 1993); Právo sociálního zabezpečení (Všehrd, Praha 1994; s kolektivem); Sociální politika – teorie a mezinárodní praxe (Socioklub, Praha 1995); Sociální správa (Portál, Praha 2002); Úvod do teorie a metodologie sociální politiky (Portál, Praha 2010); Obory sociální politiky (Portál, Praha 2011).
Studie: Social Security Protection of Members of Farmers Cooperatives in Eastern Europe (International Labour Review 1960); Social Security for Members of Farmers’ Cooperatives in Czechoslovakia (International Labour Review 1963); Některé úvahy o neúplné rodině (Sociální politika 1969); Podniková sociální politika (Hutník 1972); Sociální program a sociální plánování (Analýza 1973); Das Sozialrecht der Tschechisches Republik im Wandel (Zeitschrift für ausländisches und internationals Arbeits- und Sozialrecht 1995); Nová dimenze chudoby a chudinství (Sociální politika 2002); Československý sociální stat v období normalizace (1969–1989) (Fórum sociální práce 2011).
Příspěvky ve sbornících: Pojem pracovní kázně a její právní úprava (Acta Universitatis Carolinae – Iuridica 1959); Social Security in Czechoslovakia (Bulletin of the International Social Security Association 1960); Leninský program sociálního zabezpečení (Padesát let sovětské sociální politiky. SÚSZ Praha 1967); Stěžejní myšlenky národního pojištění stále aktuální (Dvacet let národního pojištění. MPSV, Praha 1968); Vývojové tendence nemocenského pojištění (Sociální studie 1968); Political Constraints on Change a Institutional Constraints on Change (Nicolas Barr, ed.: Labour Markets and Social Policy in Central and Eastern Europe Oxford UP, Oxford 1994); Industrial Relations in Former Czechoslovakia (Umberto Carabelli – Silvana Aciarra, eds.: New Pattern of Collective Labour Law in Central Europe. Giuffre, Milano 1996); Central and Eastern Europe: An Overview (The Future of Social Security. ISSA, Geneva 1998); Czech Republic (Umberto Carabelli – Bruno Veneziani, eds.: Labour Flexibility and Free Market: A Comparative Legal View from Central Europe. Giuffrè, Milano 2002); Systémy sociálních dávek v zemích střední a východní Evropy, Systémy doplňkového důchodového pojištění v zahraničí (Gabriela Munková a kol.: Sociální politika v evropských zemích. Karolinum, Praha 2004); Úvahy o invaliditě, o její definici a o jejím zařazení do systému sociální ochrany (Pocta Petru Trösterovi. Aspi + W. Kluwer, Praha 2009).
Literatura: Kristina Koldinská (ed.): Pocta Igoru Tomešovi (Vysoká škola aplikovaného práva, Praha 2006).
Igor Tomeš se podílel na některých heslech této encyklopedie.
Igor Tomeš je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.