Archiv
archiv – (z řec. archeion = vládní dům, kde se uchovávaly staré listiny) – organizace zajišťující shromažďování, uchovávání, ochranu, evidenci a využití písemností, dokumentů i jiných informačních zdrojů, které vyplývají z činnosti fyzických nebo právnických osob. Může jít o formuláře, soupisy, mapy i další ikonický materiál, v omezené míře i o knihy, časopisy a různé brožury. V případě uchování dat na počítačovém médiu se hovoří o archivu dat, resp. o databance. Někdy se pod pojmem a. rozumí výsledek archivační činnosti, resp. místo uložení materiálů neboli archiválií. Ty jsou rozčleněny do fondů podle jednotlivých původců, přičemž většina a. uchovává materiály od různých původců a vytváří tak specif. archivní fondy. Materiály od jednoho původce jsou obvykle členěny z praktických důvodů podle časových vrstev. V užším slova smyslu představuje a. agendu či fond určité organizace, vztahující se obvykle k tomu, s čím se již aktuálně nepracuje a co má být uchováváno pro pozdější využití. V tomto smyslu má také každý s-gický výzkum svůj a., v němž jsou přednostně uchovávány metodické pomůcky, org. pokyny, účetní doklady, adresy spolupracovníků apod. Materiály, které jejich původce stále používá, jsou shromažďovány v jeho spisovnách nebo v pomocných, přechodných a. Režim práce s archiváliemi i jejich badatelské využití se pak řídí pokyny původce archivního fondu (např. vedení personálního oddělení). Materiály ze státních organizací a spol. institucí bývají předávány časem do státních a. Archivní dokumenty fyzických osob zůstávají obvykle po dlouhou dobu v držení rodiny (v tzv. rodinném a.) nebo ve sbírkách spec. badatelů.
Profesionálně vedené institucionální, individ. či rodné a. se většinou řídí tzv. provenienčním principem: fondy pocházející od jednoho původce se udržují pohromadě, vnitřní struktura fondu je uchována v té podobě, v jaké byla převzata, do fondu se další materiály nepřidávají, ani se z něj žádné neubírají. Logickým důsledkem je skutečnost, že archiválie vztahující se ke stejnému problému (případu, události) se nacházejí v různých archivních fondech a jejich kompletace není vždy jednoduchá. Obsah a struktura jednotlivých fondů je zpřístupňována soupisy, rejstříky, katalogy, popř. edicemi obsahujícími buď plné znění dokumentů nebo jejich výtah (regest). Pravidla zpřístupnění fondů závisí na mnoha okolnostech, především na stupni jeho zpracování, na přání původce fondu a někdy i na polit. aspektech. V ČR se vyskytují a. okresní, podnikové, spol. organizací, hist. a. šlechtických rodů, a. zemské, církevní, soudní, policejní a vojenské. Samostatné a. mají parlamenty, Kancelář prezidenta republiky, některá ministerstva, akademické ústavy a vysoké školy, film, rozhlas a televize, odbory atd. Pozůstalosti liter. činných osob shromažďuje Památník národního písemnictví v Praze. Část fondů důležitých pro soc. dějiny čes. a slov. národa jsou v rak., maď., pol., něm., sov., fr., popř. am. a. a ve Vatikánu. Archivní fondy našich a zčásti i zahraničních a. lze studovat buď na místě, nebo je možné nechat si je zaslat poštou. První informaci o fondech je možné získat z tištěných archivních průvodců, které dnes vydávají téměř všechny význ. ústřední i oblastní a. Obvykle však přinášejí informace jen o starších, dobře zpracovaných fondech, zatímco nejnovější a nezpracované materiály nejsou průvodci dostatečně pokryty.
archives archives Archiv archivio
Literatura: Archivní příručka. Praha 1965; Hroch, M. a kol.: Úvod do studia dějepisu. Praha 1985; Jiša, V.: Píšeme dějiny závodů. Praha 1979.