Demokratizace
demokratizace – obecně procesy, při kterých vzniká nebo se znovu obnovuje demokracie. S-gie o ně projevuje zájem až od 80. l. 20. st. V 50. l. měl srovnávací výzkum demokracií tendenci zaměřovat se na strukturální podmínky podporující demokr. instituce, přičemž někteří vědci tíhli ke zdůraznění ekon. struktur, někteří zdůrazňovali vývojové faktory a jiní vyzdvihovali kult. hodnoty. Od 60. l. vedl vývoj soc. věd i reálných polit. podmínek k omezení strukturálních modelů: 1. některé prům. a ekon. vyspělejší země Jižní Ameriky, jež byly ve shodě s modelem, podle kterého ekon. vývoj umožňuje a podporuje demokracii, šokovaly nastolením vojenských režimů nebývalé brutality; 2. pokračující nedemokr. charakter vých. části Evropy nebyl nikdy dobře objasněn existujícími teoriemi a směřoval spíše k vysvětlení ad hoc; 3. pečlivý výzkum (často prováděný vědci z Lat. Ameriky) stále více vyvolával pochybnosti o adekvátnosti prosté dichotomie „demokratický – nedemokratický“ vzhledem k reálným polit. uspořádáním, jež směšovaly demokr. prvky s prvky autoritářskými; 4. severoam. s-gie si v 70. l. znovu osvojovala hist. dimenzi z klasické evrop. s-gie a výlučný zájem o současné struktury začal být považován za neadekvátní; 5. důsledkem tohoto staronového smyslu pro historii, zvýšené citlivosti k náhodným prvkům soc. života a jisté skepse vůči teoriím kladoucím příliš velký důraz na strukturální omezení vznikaly pokusy vytvořit teorie polit. procesu; 6. soc. vědci pozorovali dramatickou vlnu d. ve světě, jež začala v 70. l. v jižní Evropě, rozšířila se v 80. l. do Jižní Ameriky a zcela překvapivě skoncovala s kom. režimy v Evropě v r. 1989. Proud událostí, strategie a taktika dosahování demokracie byly předmětem každodenní konverzace dříve, než se staly objektem věd. zájmu. Zaměření na procesy změn prozrazuje, že demokracie je spíše komplexní konfigurací prvků než prostou dichotomií „všechno nebo nic“. Zatímco pravomoci zvolených institucí, míra volebního práva, svoboda projevu, vytváření opozice a poctivost volebních procesů jsou alespoň v některých zemích autentické a extenzívní, nebylo obvykle dosaženo efektivní kontroly vojenských institucí a demokr. řízení ekonomiky. Běžný scénář porozumění procesům, které zlepšují demokracii, se příliš opírá o program. Studie procesů prokazují různost cest, které se empir. objevily v minulosti, resp. od konce 2. svět. války: demokracie spoluvytvářená vítěznými armádami (Japonsko), zrozená z rozhovorů o zákl. otázkách v řadách velmi odlišných polit. stran (Španělsko), vzniklá z nepokojů obklopujících semirevol. převrat autoritářského řádu (Portugalsko). Je pravděpodobné, že studium d. jako procesu, kterým si demokracie razí cestu vpřed, bude nadále pokračovat, protože pokračuje proces sám, a to na mnoha místech naší země.
demoeratization démoeratisation Demokratisierung demoeratizzazione
Literatura: Ash, T. G.: The Magie Lantem. The Revolution of 89 Witnessed in Warsaw, Budapests, Berlin and Prague. New York 1990; Diamond, L. – Linz, J. J. – Lipset, S. M.: Democracy in Developing Countries. Boulder 1988; Lipset, S. M.: Political Man. The Social Bases of Politics. Baltimore 1981; O'Donell, W. G. – Schmitter, P. – Whitehead, L.: Transitions from Authoritarian Rule. Baltimore 1978; Seligson, M. – Malloy, J. ed.: Authoritarians and Democrats: Regime Transition in Latin America. Pittsburgh 1978.