Emotivismus
emotivismus – (z lat. emotio, to z emovere = prolnout se) – směr rozvíjený od 30. l. v rámci novopozitivistické etiky, který tvrdí, že morální soudy nemají a nemohou mít pravdivostní hodnoty a že pouze vyjadřují emoce mluvčího s cílem recipienta o něčem přesvědčit nebo mu něco přikázat. E. vychází z tradičního novopozitivistického (viz novopozitivismus) členění soudů (výroků, tvrzení) na soudy, které mají či mohou mít pravdivostní hodnotu (soudy kognitivní), a na soudy, které pravdivostní hodnotu nemají (soudy expresivní). Expresivní soudy vyjadřují naše stavy, postoje, pocity, nálady, emoce. Morální soudy mají právě tuto podobu a proto nemohou být verifikovány, tedy ověřovány normálními věd. prostředky. E. vychází z tradic angl. etického empirismu, z Davida Humea, ze skotské etiky sympatií, z Adama Smithe a utilitarismu. Přímým předchůdcem e. byl G. E. Moore se svým klasickým spisem Principia etica (1922), v němž se pokusil mj. doložit, že dobro je nedefinovatelný pojem. E. rozvinuli zejm. R. Carnap (hodnotící soudy nemají teor. smysl), A. J. Ayer (morální soudy nemají pravdivostní hodnotu), Ch. L. Stevenson (mravní tvrzení jsou imperativy, nikoliv verifikovatelné výpovědi). K e. se po jistou dobu hlásili i B. A. W. Russell a H. Reichenbach. E. rozvíjí analýzu morálky jako analýzu morálního jazyka, tedy jazyka, v němž vyjadřujeme mravní soudy o světě, lidech a společnosti. E. netvrdí, že morální soudy jsou nesmyslné, ale že jsou beze smyslu ve významu, který pojmu smysl (meaning) přisuzují. Teorie morálky se tak v jejich pojetí stává metaetikou, tj. teorií a analýzou morálního jazyka. E. byl rozvíjen a korigován školou lingvistické analýzy a tzv. novým naturalismem, ostře byl kritizován z pozic objektivního mravního absolutismu. S-gicky je zajímavý také tím, že morálku úzce váže na anlýzu přesvědčovacích aktivit a tak ji dává do přímé souvislosti s polit. činností. V postmoderním kontextu je e. živý svými silnými relativisitickými elementy.
emotivism émotivisme Emotivismus emotivismo
Literatura: Ayer, A. J.: Language, Truth and Logic. London 1936; Russel, B.: Religion and Science. London 1935; Stevenson, Ch. L.: Ethics and Language. New Haven 1953.