Kettner Josef
Kettner Josef
v Línech (okr. Mladá Boleslav)
Absolvoval filosofickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1912; viz Karlova univerzita v Praze), načež působil jako učitel. Od roku 1919 do své smrti pracoval jako úředník na ministerstvu sociální péče, ve 30. letech jako vrchní tajemník. Zároveň vyučoval a byl jednatelem agrárnického Svobodného učení selského, angažoval se v Masarykově lidovýchovném ústavu a v sociologické komisi Československé akademie zemědělské. Věnoval se především sociální hygieně a sociálnímu lékařství, ve 30. letech v těchto souvislostech také problematice sociologie venkova.
Kettnerovým nejvýznamnějším sociologickým dílem je nevelká kniha Vesnické bydlení (1934), zpracovaná na základě výzkumu v deseti obcích na dnešním Havlíčkobrodsku (především různé typy obydlí a jejich dispozice). Autor v ní poukazuje na potřeby habitační hygieny, jejíž naplňování povede i k hospodářským, sociálním a kulturním výdobytkům, a jíž má být dosaženo prostřednictvím osvěty. Dobová recenze mu ovšem vytkla automatismus, s nímž spojoval nedostatky v této oblasti se statistickými daty úmrtnosti na tuberkulózu a úmrtnosti novorozenců (A. Bocková).
Knihy: Sociální politika venkova (ČMPTV, Praha 1925); Vesnické bydlení: Příspěvek k sociologii a sociální politice venkova (Péče o zdraví venkova, Praha 1934); Péče o hluchoněmé v Čechách a na Moravě (Spolek pro péči o hluchoněmé, Praha 1940).
Sborníky: Od rodné hroudy k filosofii venkova: Antonínu Matulovi k padesátce (Svobodné učení selské, Praha 1935); Sborník československé péče o duševně úchylné (Svaz čs. spolků pro péči o duševně úchylné, Praha 1939); Prof. MUDr. Karel Herfort in memoriam: Soubor článků a vzpomínek (Spolek pro péči o slabomyslné, Praha 1940).
Josef Kettner je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.