Macek Josef
Macek Josef
v Zábřehu (okr. Šumperk)
ve Vancouveru (Kanada)
Po absolvování gymnázia v Zábřehu vystudoval právnickou fakultu čské Karlo-Ferdinandovy univerzity (viz Karlova univerzita v Praze) (JUDr. 1911), načež ještě další čtyři semestry studoval na filosofické fakultě, z toho jeden semestr na univerzitě v Berlíně (1913). Během zahraničních studií se důkladně seznámil s ekonomickou sociologií Maxe Webera, která jej oslovila jak metodologicky, tak svým obsahem. V letech 1912–18 vyučoval na obchodní akademii v Praze, kde se sblížil s Edvardem Benešem, v roce 1917 se přidal k Modráčkovu křídlu v sociální demokracii (1919 spoluzakladatel strany pracujícího lidu). V letech 1918–21 byl zplnomocněncem pro pozemkovou reformu na ministerstvu zemědělství, následující rok se při studijní cestě do Velké Británie seznámil s J. M. Keynesem, který hluboce ovlivnil jeho další směřování. V roce 1921 se stal docentem na nově založené Vysoké škole obchodní (1929 včleněna do Českého vysokého učení technického v Praze), kde byl roku 1926 jmenován řádným profesorem. Až do svého odchodu do exilu (1949) patřil mezi vůdčí osobnosti školy, do roku 1948 byl také jejím děkanem. Často hostoval na univerzitách v západní Evropě a USA. Macek byl v letech 1923–49 vedoucím redaktorem revue Naše doba, 1928–39 byl také poslancem na sociální demokracii v československém parlamentu, od roku 1925 patřil mezi pravidelné účastníky prestižních schůzek Čapkových tzv. pátečníků. Po odchodu do exilu získal v roce 1953 profesuru na University of Pittsburgh, kde působil až do roku 1961, kdy se přestěhoval do Vancouveru; učil také na Chatham College. Od roku 1952 byl členem zastupitelstva Rady svobodného Československa.
Mackovo akademické dílo je velice široké; zajímala ho historie, etika, národní hospodářství, podnikání, struktura společnosti, vzdělávání, školství, náboženství a humanistické uvažování všeobecně. Centrem jeho bádání byla ale sociální problematika: od příčin chudoby, nerovnosti rozdělení bohatství a selhání politiků a monopolů až k tak konkrétním lokálním otázkám, jako stanovení nájemného, cen ve zdravotnictví, daní, školného, veřejného dluhu, výše inflace a možnosti socializace ekonomiky. Z hlediska metodologie je u Macka patrný vliv Maxe Webera s jeho přístupem k ekonomické sociologii z pozice popření positivismu. Empirie je pro Macka důležitá, ale zůstává na pozadí. Dominantním předmětem zkoumání je u něho zkoumání podmíněnosti lidských společenských akcí. Mackovi šlo o porozumění významu a účelu chování lidí v institucionálních podmínkách kapitalismu hromadné podnikové výroby. Je zajímavé, že Macek už v dobách svých akademických začátků pracoval s hypotézou, že společenská racionalita rozhodování lidí je často omezená, i když člověk jako jednotlivec se zdánlivě rozhoduje logicky. Možnost, že rozhodování jednotlivce může být v konfliktu se zájmy jiných lidí, a to až do té míry, že to poškodí celou společnost, jej vedla k závěrům o nutnosti aktivní politiky vlády (pozemková reforma, regulace některých cen, dluhové financování, veřejné školství, podpora nezaměstnaných a sociálně slabých, atd.). Kapitalistický individualismus Macek považoval jak za osvobození od jha kolektivismu tradiční hierarchizované společnosti (představované často církví), tak současně za zdroj nové společenské nestability. Přitom nikdy nepochyboval o tom, že fašismus, marxismus a stalinismus s jejich cílem přivést společnost zpátky ke kolektivismu představují obrovské nebezpečí. Přestože byl Macek považován za fundamentálního keynesovce, nebyl ve skutečnosti standardním ekonomem, pohyboval se na pomezí mezi (sociální) filosofií, právní vědou, religionistikou (sám se přitom v náboženských otázkách považoval za skeptika) a politickou ekonomií, což jej jak metodologicky, tak obsahově nejvíce přiblížilo ke klasické ekonomické sociologii.
Známé jsou Mackovy polemiky z počátku 20. let, kdy kritizoval tehdy probíhající deflační měnovou politiku a tvrdil, že ekonomické stabilitě a vyšší zaměstnanosti by více pomáhalo opuštění měnových restrikcí. Současně s vysokoškolskou činností byl Macek průkopníkem vzdělávání dělníků v Masarykově akademii práce a propagátorem politik na revitalizaci ekonomiky v době hospodářské krize (1929–34), což vedlo k častým kontroverzím s liberálním ekonomem a vládním představitelem Karlem Englišem. Jeho vědecká činnost vyústila do stovek článků (publikovaných zejména v Naší době), v nichž objasňoval příčiny a následky tehdejších hospodářských problémů, jakož i seznamoval veřejnost s pracemi světových sociologů a ekonomů.
Z let 1945–47 pochází téměř 700 stránková Sociální ekonomika – kurs národního hospodářství, jíž chtěl přispět do národní diskuse o nové podobě poválečné rekonstrukce. To vyvolalo značnou politickou opozici. Neustále musel čelit anonymním udáním, za nimiž stáli v první řadě komunisté. Po únoru 1948 se útoky stupňovaly a v komunistické Nové mysli se v listopadu 1949 objevil štvavý výpad tehdejšího marxistického dogmatika Oty Šika, který spolu s dalšími politickými okolnostmi vedl k Mackově emigraci.
Unikátní je jeho nedokončená práce Jak přemýšlíme (rkp. 1967, vyd. 2006), v níž se hodlal značně originálně zaměřit na nedokonalosti lidského praktického uvažování, čímž se chtěl vlastně osobně vyrovnat s problémy demokracie a politiky své doby – s jejich masovými deformacemi, které se tak zrůdně projevily ve válkách, komunistických revolucích a totalitách 20. století. Je nutno připomenout, že v letech 1960–67, kdy tento spis psal, byla na Západě dominantní metodologie neopositivismu, ať už deduktivního (axiomatického) nebo induktivního (statistického) typu. Macek pochyboval o oprávněnosti jejich imperiálních aspirací a o jejich objektivitě, zvláště pak při vysvětlování tak složitých systémů jakými jsou ekonomika, právo, politika a společenská organizace. Argumentoval, že důkaz o logické konzistenci tvrzení platí jen v uzavřeném modelu s jasně definovanými předpoklady. Jakmile se pokusíme vztáhnout daný důkaz ke konkrétní realitě, kde jsou předpoklady narušené, dostáváme se do značných rozporů a neurčitostí. Podobně neúplný je důkaz, že nějaký fakt opravdu nastal, a to v podobě jak si jeho existenci představují jeho pozorovatelé. O to větší problémy s objektivitou nastávají, máme-li dokázat existenci nějakých lidských hodnot. Tato omezení vedou k tomu, že v reálném společenském životě se logika a empirická pozorování doplňují za účelem „umocnění důkazů“ o značně vratká tvrzení pomocí analogie, konsensu, tradic nebo autority, které potom ještě dále mohou degenerovat přes „důkazy“ pomocí tautologie, mocenské síly, zázraku, utrpení a mlčení, až ke zcela podvodným sofismatům a účelovým lžím.
Macek svým velkým pozorovacím talentem a jedinečnými zkušenostmi intuitivně předjímal mnohé hypotézy z teorie modernity, postmodernismu, axiologie, veřejného výběru a sociální psychologie. Jeho hlavním badatelským přínosem jsou stovky ekonomickosociologických mikrostudií, kterými dokumentoval stav české společnosti od doby založení samostatného státu, až po jeho největší selhání v roce 1948.
Knihy: Mravní názory Adama Smitha, zakladatele vědy národohospodářské (Praha 1915); Problém ceny v socialismu (ÚTD socialistické strany, Praha 1921); Základy sociální politiky I.-II. (A. Svěcený, Praha 1925); První uvedení do národního hospodářství (Státní nakladatelství, Praha 1925); Práce, peníze a politika (J. Laichter, Praha 1932; německy 1933); Současná světová krise hospodářská, politická a sociální (Dělnická akademie, Praha 1932; spoluautoři L. Winter a J. Sedmík); Zápas s omylem a chudobou: Úvahy o hospodářství, socialismu a demokracii (J. Laichter, Praha 1933); Práce a peníze na ni a za ni (Svaz národního osvobození, Praha 1933); Cesta z krise (J. Laichter, Praha 1935); Cesty sebevzdělání: Něco ze zkušenosti žáka a učitele (J. Laichter, Praha 1943); Sociální ekonomika: Kurs národního hospodářství (ČGU, Praha 1945–47); Basic Economics (Boxwood Press, Pittsburgh 1955); Essay on the Impact of Marxism (University of Pittsburgh Press, Pittsburgh 1955; česky jako Dědictví marxismu, Praha 1991); How Do We Think: A Survey of the Ways of Reasoning (Karolinum, Praha 2006; ed. V. Benáček).
Literatura: Z. Aulehla – Z. Filip: Profesor Josef Macek, ekonom, humanista a demokrat (Acta Universitatis Palackiane Olomucensis, FF 2/1994: 17–30); V. Benáček: Předmluva k publikaci J. Macek How Do We Think (Karolinum, Praha 2006: 5–16); J. Habr – J. Jankovský: Profesor Josef Macek (Politická ekonomie 1990, 12: 1525–1530); M. Sojka: Teorie peněz Josefa Macka a jeho názory na monetární politiku (Politická ekonomie 54, 2006, 3: 351–365); M. Šmejkal: Život a dílo národohospodáře prof. dr. Josefa Macka (Acta oeconomica Pragensia 1/1993: 107–140); F. Vencovský: Sociální ekonomika Josefa Macka (Dějiny českého ekonomického myšlení do roku 1948. Universitas Masarykiana, Brno 1997: 252–288).
Josef Macek je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.