Personalismus
personalismus – (z lat. persona = pův. škraboška, maska, osoba) – vlivný teistický směr v současné filozofii, který vznikl v kontextu vývoje křesťanské teologie na konci 19. st. v USA a Rusku. Zakladateli am. p. jsou B. P. Browne a M. W. Calkins. P. navazuje na tradici protestantské teologie i na am. pragmatismus a jeho význ. představiteli jsou R. T. Flewelling, vůdčí osobnost tzv. kalifornské školy soustředěné kolem časopisu Personalist (který byl založen v r. 1920), a E. S. Brightman, vůdčí osobnost tzv. bostonské školy. Zakladatelem fr. p., který vzniká na půdě katolické teologie a je silně ovlivněn fr. existencialismem, je Ch. Renouvier. Hlavními představiteli fr. p. jsou J. Lacroix, J. Maritain a E. Mounier, zakladatel časopisu L'esprit (vychází od r. 1932). Za hlavní něm. a rus. personalisty jsou považováni W. Stern a N. V. Berďajev. P. lze vcelku charakterizovat jako teleologický a pluralistický směr, který je orientován proti monismu a panlogismu i proti pozitivismu a mechanicismu. Zákl. ontologickým a epistemologickým principem, sjednocujícím rozdílné směry v rámci p., je pojem osoby (persony), resp. osobnosti, jež znamená původně nejenom masku, úlohu a herce, ale i lidskou důstojnost. Tento význam byl zesílen v křesťanské teologické tradici, kde má blízký vztah k pojmu „podstata“. V tomto smyslu je v p. osoba interpretována jako duchovní podstata člověka, nejvyšší hodnota a zdroj všech hodnot. Svět se skládá z plurality osob a je projevem tvořivé podstaty Boha jako nejvyšší osoby.
personalism personnalisme Personalismus personalismo
Literatura: Knudson, A. S.: The Philosophy of Personalism. Boston 1949; Mounier, E.: Le personnalisme. Paris 1971.