Vztahy skupinové formální a neformální (MSgS)
vztahy skupinové formální a neformální (MSgS). Formálními skupinovými vztahy rozumíme oficiálně stanovené a institucionálně, v současné společnosti zpravidla i právně podepřené vztahy mezi lidmi i společenskými skupinami, zaměřené k provádění určitých společenských činností v určitém společenském objektu, případně k navazování oficiálních kontaktů mezi několika objekty (viz instituce, právo). Naproti tomu neformální skupinové vztahy představují spontánně a dobrovolně se utvářející vztahy lidí buď se navzájem sbližujících na základě společenských, materiálních, kulturních a jiných zájmů, zálib, aspirací a osobních sympatií, nebo odpuzovaných v důsledku zájmových rozporů i osobních antipatií. Ve stejném smyslu lze užívat termínů „institucionální“ a „pospolitostní“ vztahy.
Jde o dichotomické pojetí sociální struktury (viz struktura sociální), jehož náznaky nalézáme již u Cooleyova odlišování neoficiální a neosobní oficiální struktury, dále v Tönniesově dichotomii pospolitosti (Gemeinschaft) a společnosti v užším slova smyslu (Gesellschaft). Ross analogicky odlišil dva kontexty poslušenství. První je založen na souhlasu a jednorodých hodnotách, přijímaných jednotlivci víceméně spontánně („kolektivní řád“). Druhý má neosobní a oficiální ráz a je založen na společenské kontrole (viz kontrola sociální).
Tyto teoretické předpoklady byly výzkumně ověřeny výsledky hawthornského experimentu (viz práce). Mayo, Roethlisberger a Dickson při zpracování výsledků tohoto experimentu vymezili navzájem formální a neformální stránku sociální organizace. Formální organizaci podniku chápou jako „vzory (patterns) interakce předepsané pravidly a směrnicemi korporace i její politikou; předpisují vztahy, které převládají nebo jsou předpokládány uvnitř lidské organizace a mezi lidskou a technickou organizací“ (viz interakce). Neformální organizaci vymezuji jako „skutečné osobní vzájemné vztahy, které existují mezi členy organizace a nejsou a nebo pouze neadekvátně jsou představeny formální organizací“. Systém podniku pak člení takto:
1. Technická organizace
2. Lidská organizace
2.1 Jednotlivec
2.2 Sociální organizace
2.21 Formální organizace
2.211 Vzory interakce
2.212 Systémy idejí a věr (Ideologická organizace)
2.2121 Logika nákladů
2.2122 Logika efektivity
2.22 Neformální organizace
2.221 Vzory interakce
2.222 Systémy idejí a věr (Ideologická organizace)
2.2221 Logika citů.
Vedle příliš širokého použití pojmu „organizace“ lze této dichotomii vytknout též to, že v definici formální organizace klade hlavní důraz na vzory, kdežto skutečné vztahy přisuzuje převážně neformální organizaci. Ve skutečnosti obě mají své systémy vzorů chování a hodnot (v členění je to vyjádřeno lépe) a obě se specificky realizují přímo ve společenských vztazích.
Snaha o využití neformálních vztahů pro plnění účelové funkce průmyslového podniku vedla k opatřením, vyzvedávajícím human relations. Mnohé z těchto opatření stmelujících osazenstvo (péče o zaměstnance, kroužky, výlety, rekreace atd.) jsou za socialismu samozřejmostí, nebyly však předmětem náležitého sociologického studia. Dnes jsou neformální vztahy a jejich souvislosti s formálními vztahy studovány v marxistické sociologii či sociální psychologii polské (Matejko), maďarské (Markusová), jugoslávské (Županov) i naší (Růžička, Florek, Battěk, Šťastná, Petrusek). Sociometricky jsou neformální vztahy v pracovních skupinách zkoumány i v SSSR (Valentinová, Kuzmin), kde však teoreticky daná dichotomie většinou připouštěna není.
Spíše než o vyhraněných formálních a neformálních skupinách je přesnější hovořit o kontinuální stupnici skupin od těch, ve kterých mají vyšší váhu formálně institucionální vztahy (vojenské družstvo) přes skupiny, u kterých jsou obě stránky strukturálních vazeb přibližně vyrovnány (viz skupina pracovní), až ke skupinám s převažujícím charakterem neformálně pospolitostním (přátelská skupina).
Jsou tedy formální a neformální skupinové vztahy navzájem relativní a přecházejí jedny v druhé, což se projevuje zejména v případech institucionalizace pospolitostních vztahů (přátelé založí zájmový kroužek, milenci uzavřou sňatek). Pro jejich souvislost má zvláštní význam stupeň koheze (soudržnosti interpersonálních vazeb, zajišťujících, aby skupina fungovala jako jednotka), intimity (hloubky vzájemného seznámení členů) a flexibility (vzájemné váhy činností, vyznačených neformálními procedurami a činností, při kterých se lpí na formálně vyznačených procedurách).
Utváření neformálních vztahů má své vlastní zákonitosti a proto jsou nereálné takové modely (viz model a modelování v sociologii), které je jednostranně podřizují vztahům formálním anebo obojí identifikují. Analýza zjišťuje ve společenských skupinách a systémech řadu dílčích struktur (např. profesionální, kooperační, participační, kulturně hodnotovou, přátelskou, demografickou), tím však není popřena dichotomie formálně institucionálních a neformálně pospolitostních vztahů, která tvoří jedno ze základních kriterií charakteristiky těchto struktur.
Odlišení formálních a neformálních vztahů nelze ztotožňovat s odlišením primárních (malých) a sekundárních (komplexnějších) skupin, jelikož daná dichotomie proniká jak mikrostrukturou, tak i makrostrukturou. Kontinuální prolínání obou typů skupinových vztahů naznačují příklady skupin, uvedených ve schématu:
Literatura: Hegedüs A., Moderní buržoazní sociologie a společenská skutečnost, Praha, 1965; Hirszowiczowa M., Formální a neformální aspekty organizačních struktur, v: Sociální struktura socialistické společnosti, Praha, 1967; Matejko A., Nástin sociologie práce, Praha, 1967; Mayo E., The Human Problems of an Industrial Civilization, Boston, 1946; Roethlisberger F. J., Dickson W. J., Management and the Worker, Cambridge, 1947; Stirn H., Die informelle Arbeitsgruppe, Dortmund, 1952; Tönnies F., Gemeinschaft und Gesellschaft, Berlin, 1922; Petrusek M., Formální organizace a neformální struktura průmyslového podniku, v: Sociální struktura socialistické společnosti, Praha, 1967; Závod a člověk. Význam institucionálních a pospolitostních znaků v procesu identifikace pracovníků se závodem, Sociologický ústav, Praha, 1967.
Viz též heslo teorie sociálních sítí ve Velkém sociologickém slovníku (1996)