Zrání sociální
zrání sociální – proces soc. dospívání, interiorizace, aktivního osvojování spol. hodnot, norem a vzorců chování u mládeže. Vliv společnosti na dospívajícího jedince je zprostředkován rodinným zázemím, školou, zájmovými institucemi, ale i skupinami vrstevníků aj. Tlak jednotlivých faktorů nemusí být souhlasný, může být i protikladný. Z.s. je výslednicí veškerého spol. působení a je ovlivněno i osobnostními rysy mladého člověka, jeho inteligencí, citlivostí k soc. okolí, schopností adaptability. Soc. skupiny, v nichž mladý člověk soc. zraje, se ovšem v tomto procesu také vyvíjejí. Na počátku z.s. se hranice světa dospělých jeví jako pevné a lze se v nich pohybovat pouze v rolích dítěte. Postupně jsou tyto hranice méně strnulé a vytvářejí se přechody, jimiž může dospívající v některých rolích pronikat do světa dospělých. Tyto přechody jsou stále širší, společnost se rozevírá a na konci období z.s. je člověk cele, všemi svými rolemi ve světě dospělých. Soc. zralost se projevuje relativně stabilizovaným hodnotovým systémem, identifikací s normami určité společnosti a také relativně stabilizovaným chováním. V procesu z.s. postupně zanikají prvky dětského chování. F. Kahuda studoval kvant. metodami trendy z.s. jedince a skupiny. Průnik klesajících a rostoucích tendencí je „uzlovým bodem“ soc. rovnováhy mladého člověka, resp. jeho věkové skupiny. Uzlový bod je geometrickým obrazem kvantitativní míry soc. zralosti, kterou F. Kahuda nazval sociálním kvocientem (SQ). Na z.s. lze pohlížet také jako na pohyb mládeže směrem ke společnosti, její spol. začleňování prostřednictvím určitých soc. skupin, institucí, výchovy. Konečným cílem je splynutí se společností, což je z individ. hlediska stav dospělosti, ze spol. hlediska zrušení hranice mezi konkrétní mládeží a společností.
Proces z.s. se plynule a cyklicky opakuje, v daném okamžiku existují v dané společnosti různé vrstvy mládeže, z nichž každá je v jiné fázi vrůstání do společnosti. V tomto pohybu mládež mění svůj soc. status, získává nové role, vznikají ale i nové požadavky a stimuly k z.s. Jedním z výsledků z.s. je i pohyb společnosti ve smyslu rozevírání a uzavírání se vůči mládeži a ve smyslu vývoje celé společnosti. Vývoj společnosti dynamizuje zejm. konfliktní z.s. Lze studovat i z.s. z hlediska diferencí mezi soc. skupinami stejného věku v časovém odstupu. Diference jsou patrné i v generačním řezu danou společností. Lze nalézt vrcholy životního cyklu, promítající se do struktury společnosti. Tzv. mladá generace je charakterizována spol. aktivitou poznamenanou soc. nezralostí, ale i snahou (často radikální) prosadit ve společnosti vlastní hodnoty a aspirace. V další životní fázi je spol. aktivita utlumena zakládáním rodiny a profesionálním startem. K druhému vrcholu generační aktivity dochází ve středním věku. Tento vrchol již nemívá charakter spol. revolty, ale vychází z ideové výbavy získané v mládí, v období z.s. Modifikace životními zkušenostmi a znalostí účinných soc. mechanismů může ovšem vést k popření této původní výbavy. V širším významu lze z.s. chápat jako permanentní proces, probíhající po celý lidský život. V tomto významu se prakticky překrývá s termínem socializace s tím rozdílem, že u z.s. se předpokládá trajektorie dětství-dospělost, kterou lze ovšem chápat nejrůznějším způsobem. Kromě F. Kahudy, který vycházel z prací J. L. Fischera a E. Dolla, se v Československu problémem z.s. zabýval po 2. svět. válce A. Jurovský.
social maturation maturation sociale sozialer Reifungsprozess maturazione sociale
Literatura: Doll, E. A.: The Measurement of Social Competence. Mineapolis 1953; Jurovský, A.: Mládež a společnost. Bratislava 1974; Kahuda, F.: Kvocient sociální zralosti v sociální ontogenezi člověka. In: Sborník vědeckých prací Ústavu sociálního výzkumu mládeže a výchovného poradenství. Praha 1969; Sak, P.: Sociální vývoj mládeže. Praha 1985.