Ergonomie: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 10: Řádek 10:
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Chundela, L.'': Ergonomie v praxi. Praha 1984.
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Chundela, L.'': Ergonomie v praxi. Praha 1984.
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Hudečková Helena|Helena Hudečková]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Hudečková Helena|Helena Hudečková]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Hudečková Helena]]
 
[[Kategorie:Aut: Hudečková Helena]]
 
[[Kategorie:Terminologie/práce, technika, organizace a management]]
 
[[Kategorie:Terminologie/práce, technika, organizace a management]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 11. 12. 2017, 18:01

ergonomie – (z řec. ergon = práce; nomos = zákon) – vědní obor formující se v období po 2. svět. válce jako nová mezioborová disciplína, která využívá zejm. poznatky antropologie, fyziologie a hygieny práce, bezpečnostní techniky, tech. estetiky, psychologie, s-gie a ekonomie s cílem optimalizovat jak vztahy mezi schopnostmi člověka (senzorickými, motorickými a mentálními), tak požadavky na obsluhu strojů a zařízení a podmínky práce. E. se člení na projektivní (uplatnění ergonomických požadavků již při rekonstrukci nové techniky a projekci technol. celků) a korektivní (uplatnění až ve výrobě, což bývá obtížnější a méně účinné). E. se zabývá přednostně: a) analýzou a hodnocením pracovních podmínek a jejich působením na člověka, event. ovlivňováním hranic jeho výkonnosti; b) regulací pracovní zátěže a řešením pracovních postupů a režimů; c) úpravou pracovišť, tj. pracovních prostředků a pracovního prostředí. Ve vztahu k s-gii vystupuje e. především jako pomocná věda nezbytná pro řešení problémů profesiografických, markentinkových a resocializačních.

ergonomics ergonomie Ergonomie ergonomia

Literatura: Chundela, L.: Ergonomie v praxi. Praha 1984.

Helena Hudečková