Hnutí protestní
hnutí protestní – v širokém smyslu převládající forma všech hnutí v počátečních fázích jeho vývoje a jedna z jeho význ. trvalých charakteristik; v užším smyslu zvl. případ sociálního hnutí s výlučnou nebo přednostní orientací na vyjadřování nesouhlasu bez konkrétnějších návrhů řešení situace. V zásadě každé hnutí – ať je jeho konkrétní zaměření jakékoli – vyrůstá z nespokojenosti s určitou situací či s formou a mírou uspokojování některých potřeb, z protestu proti něčemu – nejčastěji proti stávajícímu stavu společnosti nebo její některé oblasti. Spektrum jevů, které jsou bezprostředním objektem protestu, zahrnuje otázky zásadního významu pro celé lidstvo (např. v mírovém hnutí protest proti válce, zbrojení apod.) i otázky důležité jen pro některé skupiny obyv. (např. hnutí tzv. občanských iniciativ se může týkat nedostatečného vybavení konkrétní městské čtvrti dětskými hřišti). V zásadě jedno hnutí může vyvolat hnutí zcela opačného zaměření (např. anticizinecké hnutí vyvolá hnutí proti diskriminaci cizinců). V počátečních fázích vlastního vývoje v podstatě každé soc. hnutí chce svým protestem upozornit na negativnost či nebezpečnost nějakého jevu, a to zejm. vzhledem k budoucnosti, a také na existenci skupiny obyv., jíž daná situace nevyhovuje. Fáze protestu je velmi důležitá, protože zde se určitý problém vůbec identifikuje, formuluje se jako nevhodný či nežádoucí stav. Na tuto fázi by mělo navázat vytváření a prosazování konstruktivních představ o tom, co může kritizovaný stav nahradit, jaké prostředky je k tomu možné použít atd. Překročení roviny protestu směrem k promyšleným a reálným návrhům na zlepšení, změnu situace, je okamžikem prověřování schopností a síly hnutí. Protest ale zůstává hnacím motivem činnosti hnutí. V některých případech nedochází ke konstruktivnímu posunu z negativizující fáze a hnutí setrvává na úrovni protestu. Tím se vytváří h.p. jako zvl. typ soc. hnutí. Důvody k setrvání v této poloze mohou být nejrůznější: příliš silný odpor k názorům hnutí ze strany většiny obyv., represe ze strany státu a neshoda uvnitř hnutí v názorech na to, co je správné, i programové zaměření pouze na protest. Někdy dlouhodobá, neměnící se orientace na protest vede k úpadku a zániku hnutí: vnitřní zdroje se vyčerpávají a stagnují, pozornost a zájem široké veřejnosti se otupuje a vyprchává.
protest movement mouvement de protestation (de contestation) Protestbewegung movimento di protesta, di contestazione
Literatura: Langguth, G.: Protestbewegung. Entwicklung, Niedergang, Renaissance. Köln 1983; Steigerwald, R.: Protestbewegung. Streitfragen und Gemeinsamtkeiten. Frankfurt am Main 1982; viz též hnutí sociální.