Legislativa

legislativa – (z lat. legislatis od legislatus = zákonem stanovený) – tvorba právních předpisů, především zákonů, nebo přímo zákonodárství, zákonodárná moc. Základem původního pojetí l. je tradiční nauka o dělbě moci, vytvořená v době, kdy se k moci dostávala buržoazie. Ch. Montesquieu se ve svém spise O duchu zákonů pokusil o zdůvodnění nezbytnosti dělení moci mezi ustupující aristokracií a nastupující buržoazií. Zárukou polit. svobody a právní jistoty buržoazie a zároveň překážkou zneužití moci měla být dělba moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní spolu s vyloučením toho, aby „jedna a táž vůle ovládala více mocí“. Pro tuto teorii dělby moci jsou důležité dvě zásady: 1. zásada nezávislosti mocí, tedy jejich oddělenosti a samostatnosti; 2. zásada rovnováhy mocí a vzájemných brzd mezi nimi. Tyto zásady jsou v podstatě v záp. státech dodržovány dodnes a odpovídá jim státní mechanismus skládající se ze zákonodárného orgánu, výkonných (správních) orgánů a orgánů soudních. V bývalých social. zemích se teorie o dělbě státní moci neuznávala. Za l. se považoval zpravidla postup při tvorbě právních norem a činnost zákonodárných orgánů.

legislation législation Legislative, Gesetzgebung potere legislativo, lesislatura

Literatura: Kučera, E. kol.: Obecná teorie státu a práva. Praha 1987; Noll, P.: Gesetzgebungslehre. Reinbeck 1973.

Ivan Mucha