Zákon
zákon – kodifikovaná norma, pravidlo jednání závazné v rámci určitého oboru platnosti nebo též obecně závazný morální princip, jehož nedodržení je spjato s neformálními sankcemi. Z. se vztahuje k zákl. opakujícím se procesům, nezávislým na pozorovateli. Logickými z. jsou výroky matematiky a logiky, které jsou pravdivé bez ohledu na zkušenost. V podstatě je z. vždy chápán jako něco objektivního, působícího nezávisle na jedinci či skupině, kteří se musí podřizovat. Jako symbol státně uznávaného řádu vyjadřuje z. povinnost, jejíž legitimnost ale není dána pouze státním rozkazem, nýbrž i životní praxí dané pospolitosti (mravními imperativy, mravy, obyčeji apod.). V počátcích všech kultur bývá z. odvozován od mytického či božského zákonodárce. Ve zcela obecném smyslu bývá ztotožňován s řádem. Do přír. věd byl pojem z. přenesen na počátku novověku (Galileo Galilei, J. Kepler a I. Newton). Poznání z. je synonymem pravdivého poznání. Pojem z. se začal postupně aplikovat i v oblasti hosp. a spol. jevů a na výklad dějin, byly formulovány tzv. populační zákony. Extrémním kladením důrazu na z. se vyznačuje tzv. přírodovědný redukcionalismus. F. Quesney a fyziokratismus spojovali s myšlenkou zákonitého vývoje hospodářství a společnosti optimistickou vizi vývoje k všeobecnému blahobytu. A. Smith usiloval o nalezení „přírodního“, „přirozeného“ z. hospodářství, jehož základem je teorie mzdy, která se měla projevovat jako přír. zákonitá nutnost. K. Marx položil základy k nauce o z. hist. vývoje. L. A. J. Quételet předpokládal, že z. ovlivňují vůli a jednání člověka a lze je popsat v sociální fyzice s využitím poznatků statistiky. V počátcích s-gie najdeme myšlenku, že soc. z. podléhají hist. změnám, a pokud mají být chápány nezávisle na čase a prostoru, mohou platit jen v nejobecnější a tudíž bezobsažné podobě (A. Comte, É. Durkheim, G. Le Bon). Pojem z. se v s-gii používá také ve smyslu nomologické hypotézy vymezující souvislost událostí vystupujících za určitých podmínek. Je-li platnost z. ohraničená, např. platí-li jen pro určité kultury či epochy, hovoří se o quazi zákonu (H. Albert). Verifikace platnosti teor. vymezených z. je hlavním cílem empir. věd. V současných koncepcích se rozlišují vývojové a strukturální z. Vývojové z. jsou nutné, všeobecné, podstatné souvislosti mezi jednotlivými momenty pohybu nebo etapami vývoje materiálních systémů závisejících na čase. Strukturální z. jsou nutné, všeobecné, podstatné souvislosti mezi prvky struktur vztahujících se k třídám a systémům a neuvažujících explicitně moment časové závislosti.
law loi Gesetz legge
Literatura: Nagel, E.: The Structure of Science. London 1961; Opp, K. D.: Methodologie der Sozialwissenschaften. Hamburg 1970; Popper, K.: The Logic of Scientific Discovery. London 1959.