Fyziokratismus
fyziokratismus – (z řeckého fysis = příroda, povaha; kratos = síla, vláda) – jeden z prvních význ. teoretických ekon. systémů, který obsahuje výrazné soc. jádro, a proto je (zejm. v pojetí A. R. J. Turgota) zařazován do dějin s-gického myšlení. Fyziokraté vytvořili jednu z prvních nár. vědeckých škol v moderním slova smyslu, integrovanou osobností F. Quesnaye, společnou teorií, terminologií i názorem na nutnost polit. a ekonomických reforem. Název f. pochází od P. S. Duponta de Nemours, který v knize Physiocratie ou Constitution essentiele du gouverment le plus avantageux ou genre humaine v r. 1761 poprvé použil pojem „fysiokracie“ pro ekon. a spol. systém založený na tzv. přirozeném řádu. Pojem se však hned nevžil, fr. fyziokraté se sami nazývali ekonomisty. Později byl znovu použit k označení ekon. směru reprezentovaného kromě F. Quesnaye také Mercierem de la Riviere, zmíněným Dupontem de Nemours, V. Riquetim de Mirabeau, Le Trosneyem, N. Boudeauem a A. R. J. Turgotem, jehož dílo však již přesahuje rámec f. a spojuje jej s klasickými ekon. analýzami A. Smitha a D. Ricarda. F. byl ve své době nejsystematičtěji vyložen v díle Le Trosneye: De l'Interet Social par rapport á la valeur, á la circulation, á la industrie et au commerce z r. 1777. Většina děl fyziokratů vznikala v l. 1756–1778. F. však měl své více či méně význ. předchůdce, zvl. P. de Boisguilleberta a F. Cantilona. Ti již zhruba o 50 let dříve formulovali zákl. ideol. východiska f. – především to, že merkantilismus ožebračuje národ, tj. zemědělce (nikoli obchod a manufaktury), a že zemědělství je základem blahobytu a moci panovníka. F. se etabloval jako protiabsolutistické učení, vykládající společnost z pozic bohatého rolnictva a nastupující buržoazie. Jeho heslo laissez faire se stalo nejen východiskem řady v podstatě neúspěšných reforem v předrevol. Francii, ale i výrazem celého liberálního směru v polit. ekonomii. Fyziokraté však nebyli přívrženci parlamentní demokracie ani polit. svobod. Jejich ideál vlády spočíval v dědičné monarchii, která jediná podle nich byla schopná harmonizovat individ. a nár. zájmy a podřídit se despotismu přirozeného řádu. Pro f. bylo dodržování zásady laissez faire podstatným znakem civilizace, též však stylem vlády záměrně se omezujícím na ochranu vlastnictví a svobody, dodržování pravidel konkurence, odstraňování překážek svobodného podnikání a propagaci přirozených zákonů.
Fyziokraté přistupovali ke společnosti jako lékař k lidskému organismu. Snažili se odstranit příčiny, které způsobují chorobný stav, a podpořit působení přirozených zákonů, nezávislých na vůli jednotlivců, nadčasových, garantovaných boží prozřetelností. Přirozené zákony měly působit na vnímavého jednotlivce především silou své samozřejmosti. Fil. základem f. bylo právě učení o přirozených zákonech a přirozeném společenském řádu, jehož jádrem je soukromé vlastnictví, svoboda, potřeba bezpečnosti a sociální jistoty. To jsou zároveň hodnoty, které každý nosí sám v sobě a každému jsou plně pochopitelné. Jejich výrazem ve společnosti je plná konkurence a úsilí o prosazení vlastního zájmu vedoucí k dosažení maxima požitků při co nejmenších nákladech. Ačkoli si lidé konkurují a sledují své zájmy, existuje ve společnosti harmonie (pokud nedochází k nežádoucím zásahům do spol. organismu). Přirozený řád není dán automatismem přír. nutnosti, ale je podmíněn aktivním civilizačním úsilím, prací v intencích „řádu spravedlnosti“. Již proto není zlatý věk fyziokratů situován do minulosti a není totožný s životem necivilizovaných národů, ale naopak je současností a budoucností lidstva. Instituce civilizace jsou podmínkou rozvoje jednotlivců i celé společnosti. Fyziokraté byli vesměs muži spořádaní, zaujatí pro pořádek, autoritu, panovnickou svrchovanost a zvl. vlastnictví, a proto i jejich vize přirozeného řádu měla všechny rysy stavovských předsudků. F. byl však rovněž produktem pečlivého studia přírody i společnosti. Slavné Tableau economique, dílo F. Quesnaye z r. 1758, popisující oběh a rozdělení důchodů v zemi a sloužící fyziokratům jako nástroj diagnózy společnosti, bylo inspirováno studiem fyziologie živočichů, zejm. pak objevem krevního oběhu. Mělo význam především ekon., ale též s-gický, neboť vysvětlovalo teor. základy rozdělení lidí a soc. skupin na produktivní a neproduktivní a ukazovalo společnost jako organismus, v němž lidé i soc. skupiny jsou na sobě navzájem závislí a jsou podřízeni objektivním zákonitostem.
Klíčovým pojmem f. je vlastnictví, z něhož jsou odvozovány všechny ostatní spol. instituce. I v soc. struktuře připadala nejvýzn. role pozemkovým vlastníkům, byť nebyli pokládáni přímo za produktivní třídu. Jejich užitečnost i spol. pozice vyplývaly: 1. z povinnosti neustále rozšiřovat a kultivovat zemědělskou půdu; 2. z jejich úlohy distributora spol. produktů; 3. z péče o bezprostředního produktivního výrobce, tedy rolníka-nájemce půdy; 4. z výkonu důležitých funkcí spojených se státní správou (bezplatně a v rámci svého volného času); 5. z platby veškerých daní. F. vytvořil vlivnou apologii velkého pozemkového vlastnictví, která byla nejenom základem ideologie osvíceneckého absolutismu, ale dlouhodobě ovlivnila i ideologii agrarismu 19. i 20. st. Produktivní třídou byla podle f. třída zemědělců-nájemců. Její produktivita vyplývala z účasti na „tvořivém díle Přírody“. Ta a nikoliv práce byla jediným zdrojem bohatství, nadhodnoty. Proto také průmyslníci, obchodníci, lidé svobodných povolání a služebnictvo nebyli pokládáni za produktivní, přestože jejich význam pro společnost většinou nebyl zpochybňován (zisk průmyslníků a obchodníků plynul pouze z přerozdělení nadhodnoty vyprodukované přírodou za pomoci zemědělců). Fyziokraté přispěli k rozpracování řady ekon. kategorií, jako je např. nadhodnota, peníze, ekon. reprodukce, úrok apod. Vesměs argumentují proti merkantelistickým představám o rozhodujícím vlivu peněz, obchodu a průmyslu ve společnosti. Vytvořili nejen alternativní typ dobové ekon. politiky preferující zemědělství před obchodem a průmyslem, ale i nové pojetí luxusu, založené na hodnotách života na venkově a jeho atributech (dobré a hojné jídlo, jezdečtí koně, psi, lov, kultivace krajiny podle kritérií užitečnosti a krásy). F. ovlivnil kameralistiku středoevrop. regionu a byl též jedním z podnětů reformních snah Kateřiny Veliké v Rusku. Dobově byl protipólem teorií společenské smlouvy (J. J. Rousseau), typickou součástí tradice fr. osvícenství, přesahující horizont 18. st. F. patřil též k průkopníkům matematizace v ekonomii a soc. vědách.
physiocratism physiocratie Physiokratismus fisiocrazia
Literatura: Monroe, E. A.: Early Economic Thought. Cambridge 1924; Oncken, A.: Geschichte der National Oekonomie. Bern 1924.