Mluva jevištní

mluva jevištní – též jevištní řeč – způsob zacházení s jazykem dramatického textu jako s akcí. Přeměna řeči v jednání na divadelním jevišti neexistuje sama o sobě jako nějaký zvláštní druh řeči. Vychází ze stejných zákonitostí jako řeč každodenní, ale rozdíl je v tom, že herec nevyjadřuje své vlastní poznatky, zkušenosti a pocity svými vlastními slovy; svým hlasem, svou řečí jedná v dramatické postavě, jak mu předepsal dramatický autor. M.j. přitom má zákl. funkci řeči, funkci sdělovací, je prostředkem dorozumění. Na rozdíl od každodenní komunikace působí ale dvousměrně: na partnera, popř. na jiné osoby dramatu, a zároveň na diváka. Působení na diváka obsahuje i přenos vzoru jazykového projevu, což je s-gicky zajímavý jev. Podobně jako tzv. literární jazyk může m.j. kultivovat každodenní řeč a účastnit se vytváření jazykových norem. Tuto funkci plnila m.j. zejm. v dobách a místech intenzívního rozvoje jednotně pojatého dramatického umění doprovázeného velkým zájmem veřejnosti. Typickým případem je něm. „Bühnensprache“, jevištní výslovnost, k jejímuž zpracování dal popud profesor vratislavské univerzity Th. Siebs. Deutsche Bühnenaussprache vyšla již v r. 1898 a po Siebsově smrti se dočkala celkem 16 vydání.

theatre speech, stage speach parole théâtrale Bühnensprache dizione scenica

Literatura: Hůrková, J. – Makovičková, H.: Základy jevištní mluvy. Díl I. a II. Praha 1983, 1985.

Jiřina Hůrková