Paradigma
paradigma – (z řec. paradeigma = vzor ve smyslu idejí jako vzorů empir. světa) – společný vzor vědy v určitém období, model, ze kterého vycházejí vnitřně jednotné tradice věd. výzkumu (např. tradice ptolemaiovská, koperníkovská, newtonovská apod.), určitá struktura představ, hodnot a postupů. Je to ústřední pojem ve filozofii vědy T. S. Kuhna, který na základě hist. rekonstrukce podává v díle The Structure of Scientific Revolutions obraz vývoje vědy jako přechodu od jednoho p. k druhému. Tento pohyb se uskutečňuje jako sled kumulativních stadií (tzv. normální věda) přerušovaný revol. zlomy. Období normální vědy představuje vlastní artikulaci p., kdy se věd. program soustředí na jeho rozpracování do hloubky (řešení hlavolamů) a na vyčerpání všech jeho vnitřních možností. Žádné jednotlivé p. však nemůže uspokojivě vysvětlit všechny problémy, které před vědou vyvstávají. Nevyřešené problémy poukazují na meze explanačních schopností p. a vedou následně ke vzniku anomálií, kdy se pravidla normální vědy stávají neurčitá a nespolehlivá. I některé anomálie mohou však být vyřešeny v rámci daného p. jeho modifikací. Setrvávají-li anomálie navzdory těmto pokusům, nastává revol. situace provázená obrovským tvůrčím oživením a radikálními názorovými střety. To je již známkou přechodu k novému p. Jednotlivá p. jsou v Kuhnově pojetí vzájemně nesouměřitelná a znamenají radikálně odlišný pohled na svět. Zásada nesouměřitelnosti p. se stala předmětem časté kritiky z řad teoretiků vědy. Dále byly kritizovány Kuhnovy tendence k relativismu, protože do procesu hodnocení jednotlivých teorií podle něho zásadně vstupují externí faktory, především individ. a soc. psychologie. Pojem p. v analýze pohybu vědy poukazuje k obecnějšímu trendu ve filozofii vědy – ke zkoumání změn ve vědě nikoli na základě logické rekonstrukce, ale jako hist. procesu, ve kterém jsou jednotlivé teorie vnitřně spojeny ve větší celky. Pojem p. se dnes běžně užívá i mimo oblast filozofie vědy (viz struktura sociologie paradigmatická).
paradigm paradigme Paradigma paradigma
Literatura: Kuhn, T. S.: (1965) Štruktúra vedeckých revolúcií. Bratislava 1981; Lakatos, I. – Musgrave, A. eds.: Criticism and the Growth of Knowledge. Cambridge 1970; Parusniková, Z.: Kritický racionalismus a jeho vyústění. Praha 1989; Viceník, J.: Spory o charakter metodológie vied. Bratislava 1988.