Zobrazení zdroje stránky Solidarita mechanická a organická

<span id="entry">solidarita mechanická a organická</span> – klíčové pojmy s-gie ''É. Durkheima'', úzce související s pojmem [[dělba práce]] (poprvé je použil ve svém díle ''De la division du travail social'' v r. 1893). Tam, kde je dělba práce ve svých počátcích, kde je nerozvinutá, existuje [[solidarita]] mezi lidmi na základě toho, že se mezi sebou liší jen málo, protože prožívají tytéž city, souhlasí se stejnými hodnotami a řídí se stejnými vzory. Jedinci jsou ale zneužitelní jako složky mechanické soustavy; je to tedy solidarita mechanická. Tam, kde je dělba práce rozvinutá a soudržnost společnosti je výsledkem diferenciace individuí, vytváří se v analogii s fungováním orgánů živých bytostí tzv. solidarita organická. ''Durkheim'' byl přesvědčen, že mechanická solidarita převládá v tzv. původních, archaických společnostech, které jsou nediferencované, a individ. osobnost je absorbována kolekt. osobností. Tato solidarita dosahuje svého maxima tehdy, když se celé vědomí jedince přesně kryje s [[vědomí kolektivní|kolektivním vědomím]], ve všech bodech mu odpovídá a individualita člověka je nulová. Termín mechanická solidarita nenaznačuje, že jde o solidaritu vytvářenou mechanickými prostředky a uměle, ale že vazba, která spojuje individuum se společností, je analogií vazeb mezi neživými tělesy nebo věcí a osobami. Ve společnostech, v nichž je mechanická solidarita vysoce rozvinuta, nepatří podle ''Durkheima'' jedinec sobě. Je doslova věcí, kterou disponuje společnost. Organická solidarita se podobá souhře orgánů vyšších živočichů; každý orgán má svou spec. fyziognomii a svou autonomii a jednota organismu je tím větší, čím je individualizace jeho částí výraznější. Ve společnosti, kde existuje organická solidarita, má každý jedinec svou vlastní funkci a sféru vlatních činností, a proto je nezbytný pro celek soc. života. Každý se přitom podrobuje zvykům a praktikám, jež má společné s celou svou korporací, což ale ponechává velmi mnoho místa svobodné hře lidské iniciativy. Individualita celku zde roste spolu s individualitou částí. Společnost se stává schopnější pohybu jako celek, když zároveň každý z jejích prvků má více vlastních pohybů. Podle ''Durkheima'' je třeba, aby kolekt. vědomí ponechávalo otevřený prostor pro individ. vědomí v oblasti spec. funkcí, které samo nemůže reglementovat.

Pojetí ''s.m. a o.'' mělo v ''Durkheimově'' s-gickém systému dvojí funkci: ''l.'' mělo být nástrojem analýzy struktury soudobé kap. společnosti, v níž se oba druhy solidarity vzájemně prolínají, přičemž převažuje solidarita organická (''Durkheim'' neabsolutizoval výlučné panství žádného z obou typů spol. vazby); ''2.'' reprezentovalo určitou typologii spol. vývoje: v počátečních fázích soc. života převládá mechanická solidarita, a čím více se vývoj blíží současnosti (''Durkheimově''), tím více se prosazují formy organické solidarity.

<div class="translations">
<span lang="en">mechanical and organic solidarity</span>
<span lang="fr">solidarité mécanique, organique</span>
<span lang="de">organische und mechanische Solidarität</span>
<span lang="it">solidarietà meccanica e organica</span>
</div>

<span class="section_title">Literatura:</span> ''Aron, R.'': Les étapes de la pensée sociologique. Paris 1967; ''Durkheim, É.'': (1893) De la division du travail social. Paris 1960; ''Sedláček, J.'': Východiska Durkheimovy sociologie. Praha 1982.

''[[:Kategorie:Aut: Sedláček Jan|Jan Sedláček]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Sedláček Jan]]
[[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
----
<span class="see-also">Viz též heslo [[společnost neotribalistická (PSpol)|společnost neotribalistická]] v [[PSpol|Petruskových Společnostech (2006)]]</span><br />
[[Kategorie:VSgS]]