Etnologický ústav AV ČR
(přesměrováno z Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV)
Etnologický ústav AV ČR (1952–)
Etnologické výzkumy byly až do vzniku ČSAV realizovány prostřednictvím zainteresovaných jednotlivců a univerzitních kateder, jen folkloristika měla své organizační zázemí v podobě Státního ústavu pro lidovou píseň (založen 1905). V rámci ČSAV byl v roce 1952 nově vytvořen Kabinet pro národopis a o rok později Kabinet pro lidovou píseň, které byly v roce 1954 sloučeny do Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV. Dlouhou dobu sídlil v Máchově ulici v Praze na Vinohradech, od devadesátých let v ulici Na Florenci. V roce 1954 ústav získal i brněnskou pobočku. Ústav vydává časopis Český lid (od roku 1946, návaznost na (Niederlův) a Zíbrtův Český lid z let 1892–1932 je jen volná) a od roku 2009 Historickou demografii (od 2015 ve spolupráci s Fakultou humanitních studií UK). V roce 1999 byl přejmenován na Etnologický ústav AV ČR, roku 2009 k němu byl přičleněn Ústav hudební vědy AV ČR.
Těžiště činnosti Ústavu pro etnografii a folkloristiku spočívalo od jeho vzniku v klasických národopisných výzkumech českého venkova (materiální kultura, folklor, zvyky atd.), menší pozornost byla věnována městskému prostředí a ještě menší mimoevropské etnologii. V padesátých letech 20. století se začal rozvíjet výzkum socializace vesnice a některých průmyslových oblastí, později přibyl rovněž zájem o poválečné reemigrace a novoosídlenecké oblasti českého pohraničí a o Čechy a Slováky v zahraničí. Pokus o hlubší teoretické ukotvení etnografie a folkloristiky, jejich přiblížení sociologii a o prosazení sociálněantropologické perspektivy v šedesátých letech 20. století ztroskotal, do ústavu nicméně na počátku tzv. normalizace přešlo několik pracovníků zrušeného Sociologického ústavu ČSAV. Nevedlo to však k většímu prosazení sociologických přístupů a metod, byť některé z nich byly na margu české etnografie a folkloristiky prakticky uplatňovány. K výraznějšímu dialogu mezi etnologií a sociologií nedochází ani po roce 1989, přestože se menší část dosavadních etnografů a folkloristů, případně mladších zájemců o obor začala deklarovat jako sociální antropologové.
Literatura:
Markéta Holubová – Lydia Petráňová – Jiří Woitsch (eds.): Česká etnologie 2000. Etnologický ústav AV ČR, Praha 2002.
Jiří Woitsch – Adéla Jůnová Macková a kol.: Etnologie v zúženém prostoru. Etnologický ústav AV ČR, Praha 2016.