Cech

cech – organizace sdružující řemeslníky stejného oboru ve městě. Různé formy živnostenských sdružení se objevovaly např. již ve starém Římě, za období vzniku c. je ale obvykle považován konec 13. st. a počátek 14. st. Vlastní proces vzniku c. v čes. městech není doposud zcela uspokojivě objasněn. Převažuje názor (např. u Z. Wintera), že se c. vyvinuly z náb. bratrstev, která měla zpočátku převážně charitativní funkci (podpora vdov a sirotků, vypravování pohřbů apod.). Po postupné přeměně v c. byla jejich cílem ochrana zájmů provozovatelů určitého řemesla. B. Mendl naopak předpokládá, že vznik c. mohla iniciovat města, která měla zájem na usnadnění dozoru, snazším vybírání daní a plnění vojenských povinností řemeslníky usedlými ve městě. Hlavní funkcí c. (jak to vyplývá z dochovaných statutů) byla ochrana před cizí konkurencí, úprava vnitřní organizace a života řemesla, řízení nákupu surovin a odbytu výrobků a také dohled nad jejich jakostí. Kromě toho cechům zůstávaly i funkce charitativní a náb. V 15. st. si začali své vlastní organizace (tzv. menší pořádky) vytvářet i řemeslničtí tovaryši. C. a podobná sdružení řemeslníků byla rozšířena ve většině evrop. zemí.

V čele c. stával cechmistr s několika staršími (jejich počet zpravidla závisel na počtu členů c.), ti řídili v duchu schválených zásad život uvnitř c., zastupovali c. při jednání s orgány městské správy a vykonávali i odborný dozor nad řemeslem (např. v době trhu). Cechmistři byli původně vybíráni orgány městské správy, ale v průběhu 14. a počátkem 15. st. získaly některé c. právo vlastní volby cechmistra. Polit. ambice sílící u bohatnoucí vrstvy městských řemeslníků byly příčinou konfliktů s městským patriciátem a posléze i s panovníkem. Účast c. na městské správě a v politice se rozhodl regulovat v čes. zemích Karel IV., který sdružování řemeslníků v některých městech dočasně zakázal. Po zdolání odporu čes. stavů proti Habsburkům v r. 1547 musely c. neposlušných měst odevzdat všechny majestáty a privilegia a jejich činnost byla pozastavena. S pokračujícím rozvojem výroby se c. se svou tendencí uchovávat tradiční formy práce i organizace stávaly brzdou vývoje a jejich význam klesal. Nepřehledná soustava různých cechovních předpisů, nařízení a zákazů byla postupně omezována různými vládními nařízeními. Definitivní konec cechovního zřízení v čes. zemích přinesl rok 1859 (na Slovensku 1872), kdy nový živnostenský řád zavedl úplnou svobodu řemesel a živností. Ze s-gického hlediska byly c. spec. org. strukturou, která vznikala jako důsledek zvyšující se profesionalizace a pro ochranu zájmů specializovaných skupin nositelů určité profese a která tendovala k soc. uzavřenosti. Prvky takové org. struktury lze nalézt v moderních profesionálních sdruženích.

guild corporations, corps de métier Zunft corporazione

Literatura: Diviš, J.: Pražské cechy. Praha 1992; Mendl, B.: Vývoj řemesel a obchodu v Městech Pražských. Praha 1947; Winter, Z.: Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a XV. století. Praha 1906.

Jan Maňas