Domkář
domkář – dříve užívané pojmenování obyvatele vesnice, který vlastnil pouze obydlí, příp. nepatrnou výměru polí nebo zahrádku. Význam pojmu d. se poněkud měnil s dobou a místem a různí autoři jej vykládají různě. Někdy byli za d. považováni i vlastníci drobných hospodářství o výměře do 3 až 4 ha. Pojem se značně překrývá s označením chalupník nebo baráčník (termín z pozdější doby). V některých oblastech se vyskytovalo pojmenování „dvořáci“ (viz název vsi „Pohleští Dvořáci“), ti ale pracovali na statcích („dvorech“), zatímco d. ne. Za feudalismu byli d. a chalupníci povinni vykonávat tzv. ruční robotu na rozdíl od sedláků, kteří museli robotovat s potahem. Koncem 18. a počátkem 19. st., kdy došlo k nebývalému vzestupu počtu drobných usedlostí, se d. a chalupníci stali velmi početnou skupinou vesnické komunity. Některé velkostatky v té době zaváděly instituci deputátnictví, kterou si zajišťovaly dostatek pracovních sil a která spočívala v tom, že bezzemkům byly pronajímány malé výměry půdy a často se pro ně stavěly i domky. Tito bezzemci se nazývali dominikálními d., a byla-li jim dána k osídlení i půda obecní nebo rustikální, nazývali se d. obecními či rustikálními. I když rozvoj výroby po zrušení poddanství v r. 1848 vyžadoval spíše zvětšování výměry zemědělských hospodářství, docházelo v praxi (za podpory nové právní soustavy z l. 1868–1869, která umožňovala volnou dělitelnost půdy) k procesu tříštění půdy a ke zvyšování počtu zemědělské chudiny, k níž byli d. počítáni. Na rozdíl od zámožnějších sedláků neměli d. dostatek prostředků k zavádění mechanizace a moderních metod hospodaření. Jejich nízká životní úroveň byla jedním z hlavních soc. problémů čes. vesnice na sklonku feudalismu i později. D. často dojížděli do měst za prací jako tzv. kovorolníci (viz kovozemědělec) a jejich děti už opouštěly venkov natrvalo. Pojem d. ztratil význam po kolektivizaci zemědělství.
cott(i)er, cottager propriétaire d'une petite maison familiale et d'un minimum de terre Häusler –
Literatura: Janoušek, E.: Historický vývoj produktivity práce v zemědělství v období pobělohorském. Praha 1967; Krofta, K.: Dějiny selského stavu. Praha 1949; viz též sociologie venkova.