Genotyp
genotyp – (z řec. genos = rod, původ; typus = ráz, obraz, figura) – podobně jako komplementární termín fenotyp má jak psychol., tak s-gický význam, ale pochází z biologie, kde původně znamenal sumu všech zděděných biol. a dispozičních vlastností jedince. Ve spol.-vědní terminologii se používá (ale již jen málo) ve smyslu zvl. predispozice každého organismu aktualizovat „společensky dědičnou výbavu“, kterou je každý nově vznikající lidský jedinec obdarován. Dánský botanik W. L. Johannsen v souvislosti s teorií čistých vývojových linií zavedl rozdíl mezi genotypickou strukturou, která představuje potenciální sumu všech determinant určitého organismu, a strukturou fenotypickou, která je aktuálním, konkrétním projevem obecného a potenciálního g. Podle této teorie všechny individ. organismy, pocházející ze společného předka asexuální reprodukcí, mají identický g. a bez ohledu na rozdíly prostředí produkují geneticky čisté linie. Málokdo dnes ví, že se jedná o prosté znovuoživení prastaré aristotelovské dichotomie „virtuální – aktuální“, přetlumočené do moderních termínů. Biol. výzkumy v 70. l. našeho st. termíny g. i fenotyp radikálně zpochybnily. Na jedné straně je Portmanovská koncepce funkčnosti biol. tvarů (zachovávajících obecnou strukturu g. ve všech fenotypických projevech), na straně druhé téměř odosobněná teze, propracovaná např. McCormickovou, která konstatuje, že každý individ. fenotyp je jen prostým vehikulem pro buněčné rozmnožování jednoho jediného g. Tím by se ovšem zcela setřela jedinečnost různých organismů stejného druhu a rozdíl mezi g. a fenotypem by ztratil smysl. Ve spol. vědách, především v psychologii, byl zvl. pojem g. značně rozšířen v 1. polovině 20. st. V genetické, resp. vývojové psychologii znamenal souhrn dědičných faktorů, které se vyznačují příčinným působením na vývoj jedince. Problém spočívá v tom, že v otázce dědičnosti vlastností u tak složitého organismu, jakým je člověk, nelze uplatňovat bez rozmýšlení jednoduchá pravidla jako např. v prosté problematice křížení hrachu. Nejčastěji se zaměňuje „přenos znaků vlastností“ s „vývojem vlastností“. Originálně tento problém vyřešil zakladatel topologické psychologie K. Lewin, který g. pochopil jako souhrn příčin fenotypu. Např. při výkladu příčin jednání uvádí, že motivy jsou genotypické, jejich uspokojování fenotypické a liší se od jedince k jedinci.
genotype génotype Genotyp genotipo
Literatura: English, A. Ch. – English, H. B.: A Comprehensive Dictionary of Psychological and Psychoanalytic Terms. Oxford 1976; Sheldrake, R.: The Presence of the Past. New York 1988.