Kultura práce
kultura práce – pojem velmi variabilní a neostře ohraničený, označující vnitřně jednotný souhrn názorů, vzorů chování, hodnotových preferencí, dovedností, legitimačních procesů apod. v oblasti práce. Převážná část jednání účastníků práce v pracovním systému je usměrňována k.p., která se utváří převážně jako nezáměrný výsledek práce, ale také záměrným působením nejvlivnějších osobností v pracovním systému. K.p. je kolekt. zkušenost umožňující produktivněji plnit společné úkoly. K.p. je pojem analytický, nikoli normativní. Každý pracovní systém má určitou k.p., jinak by nemohl vůbec fungovat, ale vazba mezi systémem a jeho k.p. je pružná: několik systémů může mít prakticky stejnou kulturu, naopak uvnitř jednoho systému, a tím spíše uvnitř jednoho podniku, může být několik dosti odlišných variant k.p. Za předpokladu existence vhodných podmínek lze k.p. přenášet v soc. prostoru i v čase. Tak lze např. rekonstruovat k.p. středověkého hrnčíře. Baťa přenesl na Valašsko mnoho prvků am. průmyslové k.p. a adaptoval ji pro místní podmínky tak perfektně, že je ji na Zlínsku poznat ještě po více než půlstoletí. K.p. se otiskuje do všech efektů práce, do všech vytvořených artefaktů. Jejich prostřednictvím ovlivňuje i okolí pracovního systému. Naopak každý pracovní systém je ovlivňován modifikacemi k.p. typickými pro oblast, v níž působí.
K.p. je důležitým faktorem efektivity práce a trvá dlouho, než se vypracuje do podoby adekvátní situaci v pracovním systému. Je proto přirozené, že stabilita k.p. má pro pracovní systém vysokou hodnotu a že je všem tendencím ke změnám kladen odpor. Protože se však vnější i vnitřní okolnosti práce mění, vzniká časem nutně i potřeba modifikace k.p. Nejprve dochází ke krizi staré k.p. a pak k jakési revoluci v ní. Tento proces změny je podobný tomu, co popsal T. S. Kuhn jako „revoluci ve vědě“. Přechod od staré formy k.p. k její nové formě může být také popsán jako proměna potenciální kultury v kulturu reálnou. Reálná kultura je ta, která funguje v určitém systému v určité době, potenciální je ta, která je pro systém dosažitelná a která by po své realizaci přinesla optimální efektivitu. V období stability určité fáze k.p. lze hovořit o celém poli potenciálních kultur, ale v období konfrontace stoupenců staré a nové fáze se zpravidla vyhraní jen jedna alternativní forma, která má šanci nahradit formu současnou. Generalizací specif. k.p., působících v jednotlivých pracovních systémech, vzniká obecná k.p., charakteristická pro nějaký větší soc. celek, např. pro region nebo stát či národ. Např. by se asi dalo říci, že současná čes. k.p. vyniká schopností improvizace při nedostatku stability, vynalézavostí při hledání výhodných řešení, nesoustavností a hledáním bezprostředních výhod. Inspirativní jsou poznatky o japonské k.p. V USA se věnuje pozornost podnikové k.p. a spatřuje se v ní podmínka úspěšnosti podniku. (Viz též sociologie podniku.)
culture of work culture du travail Arbeitskultur cultura del lavoro
Literatura: Gregor, M. a kol.: Hledání pružné organizace. Brno 1993; Ouchi, W. G.: Theory Z. New York 1981; Japanese Systems, an Alternative Civilization? Yokohama 1992.