Názor světový

názor světový – systém představ o světě a o roli člověka v něm, který slouží k životní orientaci jedince, podmiňuje jeho zákl. postoje a chování. V podstatě je to souhrn internalizovaných idejí a hodnot postavený na poznatcích (informacích), zkušenostech i osobnostním psych. a také soc. zázemí. N.s. se vyskytuje v individualizované i zobecněné podobě. První je často modifikací druhého, převzetím části náb., fil. systému. Termín n.s. (Weltanschauung) použil I. KantKritik der Urteilskraft spojením výrazů „svět“ a „názor“ v jednom významovém tvaru: nazírání světa znamená v kantovském pojetí poznání, na jehož konečném výsledku a podobě se podílí subjekt jako aktivní spolutvůrce jednotlivých významů; člověk se v celku vnímatelného světa orientuje podle toho, jaký mu přičítá smysl. Na Kanta navazují představitelé něm. klasické filozofie J. G. Fichte, F. W. J. Schelling, G. W. F. Hegel aj., pro které zůstává subjekt určujícím činitelem utváření n.s. jako pohledu na skutečnost. Od poloviny 19. st. se objevují snahy vymezit n.s. jako termín nefil. povahy, vylučující racionální spekulaci, opírající se o bezprostřední vnímání a chápání světa. N.s. byl chápán také jako synonymum vědy o kosmu (A. von Humboldt), nebo jako identifikace s určitou dílčí společenskovědní disciplínou – estetikou, etikou, právní vědou (E. F. Trahndorf, L. Knap, Ch. K. J. Bunsen aj.). Pro další vývoj pojetí n.s. je charakteristické stále těsnější přimykání k iracionalismu nebo k ideologii.

Představy o n.s. jako výrazu vnitřního postoje člověka ke světu rozvíjí zejm. W. Dilthey, který pojímá n.s. jako celkový obraz světa viděný z hlediska konkrétního lidského života (v západoevrop. kultuře rozeznává tři typy n. s. : materialismus, mystický panvitalismus a idealismus). Tyto představy se ale odrážejí i ve stanovisku G. Simmela, F. Nietzscheho, později M. Schellera, K. Mannheima aj. E. Husserl se pokouší překlenout trvající rozpor filozofie a vědy pomocí intuice, M. Weber ponechává požadavkem „nehodnotící vědy“ světonázorová hlediska mimo rámec věd. racionálního poznání. K. Marx užívá termín n.s. ve svých raných pracích víceméně pod vlivem něm. klasické filozofie. Rozlišuje u něho zdání a podstatu, odděluje svět. a nár. názor, připouští závislost n.s. na subjektivním mínění, osobním přesvědčení, akcentuje však zejm. závislost na spol. postavení člověka. V zemích, jejichž polit. systém byl postaven na marxismu, byla tato doktrína oktrojována jako bezchybný „vědecký“ n.s. Přitom byl tento pojem spojován s dělením filozofie na mater. a ideal. a vyděloval se náb. n.s. jako takový. V soudobých pojetích n.s. nabývá svět širších dimenzí. Hodnotově normativní stránka je označována za jádro n.s., čímž je zvýrazněna motivačně regulační funkce n.s. v životě člověka, jeho spol. účinek. Toto vymezení n.s. shrnuje v sobě hlediska fil., ideol., polit., mravní.

Mnohodimenzionálnost pojmu n.s. znesnadňuje jeho operacionalizaci a konstruování typů. Am. s-gie se od 70. l. zabývá problematikou n.s. v souvislosti s teorií kulturní změny, krize vědomí a modernity. Z báze kulturního relativismu vychází předpoklad plurality n.s. Jejich analýza se provádí nejčastěji v rámci fenomenologické sociologie. N.s. jsou chápány jako symbolické konfigurace a systém zobrazující realitu a způsoby chování vůči ní. S tím je spojováno spol. postavení člověka v širším slova smyslu. Otázky n.s. se dotýkají také problematiky smyslu života a životních cílů. V podobném významu jako n.s. jsou používány výrazy významový systém (system of meaning), interpretace reality nebo modus vědomí. R. N. Bellah rozlišuje 2 světonázorové interpretace reality: biblické náboženství a utilitární individualismus. R. Wuthnow vyčleňuje 4 světonázorové významové systémy: teistický, individualistický, soc.-vědní a mystický. Uvedení autoři chápou n.s. jako nezávislou proměnnou života am. společnosti, jako objektivně existující systém významů, symbolů a hodnot, které ovlivňují chování člověka. V průběhu svého života se člověk může „přesouvat“ mezi jednotlivými světonázorovými skupinami. N. Smart označuje pojmem n.s. jak sekulární, tak tradičně náb. systémy věr a činností. N.s. je v jeho pojetí synkretický systém tvořený směsicí motivů, který má 6 hlavních dimenzí: doktrinální, mytickou (narativní), etickou, rituální, zkušenostní (citovou) a soc. (institucionální). Razí pojem světonázorová analýza, který slouží k popisu systémů věr a praktických orientací lidí v životě z interdisciplinárního pohledu, má zachycovat dynamickou stránku n.s. tím, že postihuje vzájemné kombinace (např. náboženství a nacionalismu) a vzájemnou interakci n.s. s dalšími soc. silami a s jinými n.s.. Světonázorová analýza ústí v tzv. globální etiku, v níž se respektuje fakt, že žádný n.s. nevytváří vnější záruky své správnosti.

view of the world conception du monde Weltanschaung concezione del mondo

Literatura: Glock, Ch.Bellah, R. N.: The New Religious Consciusness. Berkley 1976; Hodovský, I.: Světový názor v ideologické konfrontaci. Praha 1981; Smart, N.: Religion and the Western Mind. New York 1987; Wuthnow, R.: The Consciousness Reformation. Berkeley 1976; Zych, A.: Światopogląd współczesnej młodziezy akademickiej. Warszawa 1983.

Hana Měchurová
Marie Suchánková