Nový Lubomír
Nový Lubomír
v Třebíči
v Brně
Absolvoval reálné gymnázium v Třebíči, dva roky přitom studoval na gymnáziu v Nimes, načež vystudoval filosofii a ruský jazyk na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (PhDr. 1952). Na fakultě zůstal jako odborný asistent, v roce 1964 se habilitoval a stal se vedoucím katedry dějin filosofie (do roku 1969). V letech 1964–69 byl členem Vědeckého kolegia filosofie a sociologie ČSAV a absolvoval studijní pobyty v zahraničí (1965–66 Frankfurt nad Mohanem, Kolín nad Rýnem; 1968 Řím), v roce 1969 se stal členem Mezinárodního filosofického ústavu v Paříži. V roce 1970 byl vyloučen z KSČ a vyřazen z veřejného života, musel opustit katedru a nesměl přednášet, na fakultě však mohl zůstat jako odborný pracovník Laboratoře sociologického výzkumu. V roce 1990 se vrátil na katedru filosofie, byl jmenován profesorem a stal se vedoucím katedry.
Nového celoživotním tématem byly dějiny filosofického a částečně i sociologického myšlení, především dílo T. G. Masaryka. V 50. a první polovině 60. let vycházel z pozic dobového marxismu, avšak snažil se porozumět celku Masarykova díla, podat jeho „antropologický“ rozbor a kritickou textovou analýzu (např. porovnání české a německé verze Základů konkretné logiky). V díle Filosofie T. G. Masaryka (1960) zdůraznil Masarykův antropologismus a psychologismus a za klíčové body jeho myšlení považoval noetiku, zdůraznění role osobního přesvědčení a smyslu života; Masarykovu filosofii ovšem z marxistického hlediska kritizoval. V 60. letech jej ovlivnil neomarxismus, myšlení frankfurtské školy (především Marx v NSR, 1967), strukturalismus a fenomenologie, na Masarykovi nově oceňoval humanistické a demokratické směřování jeho praktické filosofie.
Nového přesun na pole sociologie byl vynucený, našel zde uplatnění jednak jako historik brněnské sociologické školy (jen část výzkumů nicméně dokončil a ještě menší část byla publikována), jednak se věnoval sociologii životních drah, resp. jejich krizovým situacím způsobeným individuálními problémy i celospolečenskými událostmi (Životní dráha jako sociologický problém, 1989). V této souvislosti shrnul existující (především západní) literaturu a vlastní dílčí empirické výzkumy (analýza životních drah 40ti absolventů gymnázia za období 25 let po maturitě, provedená v letech 1974–75), zdůrazňoval potřebu propojování kvantitativních a kvalitativních (biografických) metod při výzkumu životních drah. Participoval také na dalších výzkumech, které prováděla Laboratoř sociologického výzkumu FF UJEP. Jeho publikační možnosti v období normalizace byly ovšem velice omezené, výsledky svého bádání mohl prezentovat převážně jen na konferencích.
Po roce 1990 Nový obnovil své masarykovské bádání (1995 založil Kabinet pro studium díla T. G. Masaryka při katedře filosofie FF MU), dále se věnoval sociální filosofii a problematice evropské integrace. Patrně nejvýznamnější prací z tohoto období je soubor statí a esejů Filosof T. G. Masaryk (1994), ve kterém ukazuje hlavní témata Masarykovy filosofie. V rámci filosofii dějin jde o dichotomie protestantismus vs. katolicicmus (sebevražda, filosofie vs. teologie, věda-skepse-víra, umění jako bezprostřední postihování plnosti života, kritický realismus), reforma/reformace vs. revoluce (tzv. česká otázka, „revoluce hlav a srdcí“, kritika marxismu a titanismu, „malá každodenní práce“ vs. revoluční aristokratičnost a ne-pracovitost), demokracie vs. teokracie (osobní náboženství proti církevnímu, demokracie jako antropokracie, bolševismus jako teokracie naruby, nepolitická politika, providencialistický synergismus). Třebaže řada témat měla sociologickou relevanci, Nový je pojímal výlučně z filosofického hlediska a k Masarykově sociologické práci, natož k dalším sociologickým implikacím jeho díla se nevyjadřoval.
Knihy: Filosofie T. G. Masaryka (Filosofická fakulta, Brno 1960; 2. vyd. 1962); Filosofie v neklidné době (Československý spisovatel, Praha 1965); Marx v NSR (VPL, Bratislava 1967); Životní dráha jako sociologický problém (Univerzita J. E. Purkyně, Brno 1989); Filosof T. G. Masaryk: Problémové skici (Doplněk, Brno 1994).
Studie: T. G. Masaryk v českém myšlení (Filosofický časopis 1966); K problému vědy marxismu a v soudobé nemarxistické filosofii (Filosofický časopis 1967); K interpretaci sovětské filosofie 20. let (Filosofický časopis 1968); Masarykova filosofie o aktuální minulost (Filosofický časopis 1968); Masaryk jako sociolog (Sociologický časopis 1968); Strukturalismus a filosofie (Filosofický časopis 1969); Fenomén Ruska v Masarykově filosofii (Slovanský přehled 1969); Philosophie und Sozialkritik im Marxismus (Wiener Jahrbuch für Philosphie 1969).
Příspěvky ve sbornících: Filosofie a politika (Sedmkrát o smyslu filosofie. NPL, Praha 1964); Marxova filosofie v otevřených dějinách (Marx a dnešek. Svoboda, Praha 1968); Socioprofesní struktura obce a její vývoj v l. 1945–1975 (V. Frolec, ed.: Horní Věstonice: Společenské a kulturní proměny jihomoravské vesnice. Univerzita J. E. Purkyně, Brno 1984; spoluautor I. Možný); Bláha a Mukařovský: Setkání sociologickeho a literárněvědného strukturalismu (Sborník prací FF brněnské univerzity 1992); Masaryk – volnomyšlenkář? (Náboženství v českém myšlení: První poloviny 20. století. Ústav etiky a religionistiky, Brno 1993); Evropský dům jako budova a jako domov: Od partikularismu k emergenčnímu universalismu (Sborník prací FF brněnské univerzity 1994); T. G. Masaryk jako sociolog: „Sebevražda“ a Masarykova filosofie náboženství (Tomáš Garrigue Masaryk a sociologie. Masarykovo muzeum, Hodonín 1994); Fischerův svár s Masarykem: J. L. Fischer a počátky brněnské Sociologické revue (J. Gabriel, ed.: Hledání řádu skutečnosti: Sborník ke 100. výročí narození J. L. Fischera. Masarykova univerzita, Brno 1994); T. G. Masaryk: Náboženství jako osobní vztah k řádu (Náboženská dimenze Masarykova myšlení. Masarykovo muzeum, Hodonín 1995); Česká otázka: Česká odpověď? (Sto let Masarykovy České otázky. Ústav T. G. Masaryka, Praha 1997); L’Orde émergeant (Sborník prací FF brněnské univerzity 1997).
Sborníky: Vývoj marxistického sociologického myšlení po Říjnové revoluci (SPN, Praha 1989); Czech Philosophy in the XXth Century (Paideia, Washington 1994; spolueditoři J. Gabriel a J. Hroch).
Literatura: K 60. narozeninám Lubomíra Nového (Sborník prací FF brněnské univerzity 1989–90); Ivo Možný: Brněnská anomálie? Brněnská sociologie 1963 až 1989 – subjektivní historie (Sociologický časopis/Czech Sociological Review 40, 2004, 5: 609–622).
Lubomír Nový je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.