Obec

obec1. V s-gickém významu je to územní společenství, ve kterém dochází podle R. Königa k vzájemnému působení a interakci místních obyv. a institucí při dosahování hosp., soc. a kult. cílů. V soudobých společnostech je život obcí stále více podmiňován globální společností k uspokojování základních potřeb každodenního života. 2. Ve správním významu je o. nejnižší územní a správní jednotka, která má charakter venkovského nebo městského sídla, resp. města nebo vesnice. V čes. zemích vznikaly v l. 1785–1789 nejprve tzv. katastrální obce. Hranice územních celků byly vymezeny z fiskálních důvodů zpravidla jako soubor domů a pozemků, které byly při vojenském soupisu počítány za jedno číselné oddělení (konskripční osadu). V r. 1849 byly podle území katastrálních vsí vymezeny hranice působnosti nově ustavených veřejnoprávních korporací – místních neboli polit. o., přičemž katastrální území (vsi, obce) zůstala v platnosti a napříště sloužila jen ke stanovení pozemkové daně. Výjimečně několik malých katastrálních o. mohlo tvořit jednu místní o. (tato výjimka se v oblastech roztříštěného osídlení středních Čech, vytvářeného malými vesničkami, stala víceméně pravidlem). O. byly vytvořeny jednotně a beze zbytku na celém území, v městském i venkovském prostředí. Pojmy „správní“ a „územní“ často splynuly v jedno. O. byly vytvářeny podle zásady, že „základem svobodného státu je svobodná obec“. V podstatě toto obecní zřízení přetrvalo bez větších změn až do r. 1945, kdy bylo nahrazeno soustavou nár. výborů.

Od r. 1990 se opět ustavila obecní samospráva. Za o. jako nejmenší územní správní jednotky jsou zpravidla k dispozici zákl. data získaná demogr. statistikou (již evidence obyv. v matrikách je vedena podle o.). Nižší územní jednotkou než o. byla osada, definovaná v l. 1869–1960 jako část o. prostorově oddělená od ostatních částí a tvořící stavebně a hosp. samostatný celek s přesně ohraničeným územím a samostatným číslováním domů. Měla vlastní majetek, který spravovaly vlastní orgány. Majetkové osady byly zrušeny v r. 1941, ale jejich název pro místně oddělenou část o. s vlastním číslováním se udržel až do r. 1960, kdy byl zaveden výraz „část obce“ jako souhrnné označení nejen pro bývalé osady, ale i pro některé „místní části obce“, tj. skupiny domů nebo samostatná obydlí s vlastním pojmenováním i vlastním číslováním domů popisnými, nikoli orientačními čísly.

V r. 1972 byly v reálně existujícím osídlení vymezeny tzv. základní sídelní jednotky jako elementární prvky sídelní struktury vhodné ke zjišťování a vyhodnocování informací o obyv. a jeho životním prostředí. Zákl. sídelní jednotky se ve vybraných obcích městského charakteru nazývají urbanistickými obvody a jsou charakterizovány souvislým osídlením nebo jiným jednoticím znakem (např. tím, že jde o průmyslovou oblast, území využívané k dopravě apod.); jejich soubor vyplňuje zpravidla beze zbytku plochu všech katastrálních území daného města. V ostatních o. se zákl. sídelní jednotky nazývají sídelními lokalitami a zahrnují pouze zastavěnou část katastrálního území obce (intravilán). Lokality jsou od sebe odděleny buď nezastavěnou plochou (mezi hranicemi sousedních lokalit je vzdálenost alespoň 200 m), nebo hranicí katastrálního území. Od r. 1857 je pravidelně po každém sčítání lidu vydáván seznam (lexikon) o. se zákl. daty o výměře a počtu obyv., resp. jeho skladbě, a o počtu domů. Od r. 1927 jsou názvy o. a jejich částí (dříve osad a místních částí) publikované v lexikonu o. úředně platnými názvy. S-gicky se o. zkoumají jako sídelní společenství se zvýrazněním org. a samosprávného prvku (viz sociologie města, sociologie venkova).

community, municipality commune, municipalité Gemeinde comune

Literatura: Bell, C.Newby, H.: Community studies: an introduction to the sociology of the local community. London, New York 1971; König, R.: Grundformen der Gesellschaft: die Gemeinde. Hamburg 1958; Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850–1970, I, II. Praha 1978, 1979.

Ludmila Fialová


Viz též heslo obec v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)