Prožitek
prožitek – jeden z nejobecnějších pojmů, jímž téměř všechny psychol. směry a školy (snad s výjimkou behaviorismu) popisují to, co se subjektivně děje v člověku, v lidské duši, když „prožívá“ svůj vlastní život. Není snad okamžiku, který by byl zcela zbaven prožitkových rovin emocionálních významů včetně stavů nudy, která je výsledkem obranných mechanismů. P. je zpravidla dostupný introspekcí a je vykazatelný více či méně odpovídajícími psychol. popisy. Je pojmem diskutabilním, protože může znamenat téměř všechno, a tím pádem také skoro nic. Podle S. L. Rubinštejna je každé lidské individuum jakoby ponořeno v ne zcela vědomém prožívání sebe sama, které tvoří více či méně nejasně osvětlené, nestálé, tvarově neurčité pozadí. P. uchovaný v paměti se mění ve zkušenost. To dokládají různé jazyky, v nichž se pro oba pojmy uchovalo stejné slovo, značící „zakoušení“: např. angl. „experience“ je zkušenost i p., resp. zážitek. Proto se p. často vysvětluje jako kontinuální proces subjektivního zakoušení vnějšího i vnitřního světa. Hovoří se spíše o prožívání než o jednotlivých, od sebe izolovaných p., které vyzvedala atomizovaná, asocianistická psychologie. Proti rozdrobení, atomizaci jednotlivých p., asociativně se řetězících v čase, vystoupila na sklonku minulého st. tzv. zážitková psychologie a „psychologie vědomých zážitků“ (Bewusstseinpsychologie). Badatelé jako F. Brentano či N. K. Ach zdůrazňovali prioritu intencionálních prožitkových aktů vědomí nad pouhými součty izolovaných prožitkových elementů (viz gestaltismus). K fenomenologickým analýzám p. významně přispěl W. James, který hovořil o nepřetržitém toku prožívání (stream of experience), což je vlastně nejživoucnější, subjektivně zakoušená psych. činnost uvědomování i jen polovědomého citového zakoušení. Každé prožívání má své emocionální rozměry, takže hovořit např. o „čistých myšlenkách“ je poněkud nadnesené. E. Straus rozpracoval z fenomenologického hlediska otázku prožívání při kognitivních aktivitách.
Psychoanalýza pracuje ve všech směrech své činnosti s pojmem „prožívání“. Každý psych. akt (např. fantazie, představa, myšlenka, rozhodnutí) je prostoupen emocionálním, energetickým p. různé kvality a intenzity, pozitivním i negativním. Prožitková indiference je význ. psychopatologickým symptomem vyprahlé afektivity, dnes diagnostikovaným jako hraniční porucha osobnosti. Psychoanalýza běžně pracuje i s koncepcí „nevědomého prožívání“, což zní poněkud kontradiktoricky. Nevědomě můžeme prožívat např. vztek, ale pod tlakem soc. reality se vědomě nutíme do příjemného naladění. Metapsychologie p. se v psychoanalýze opírá o analýzu tzv. „obsazení a protiobsazení“ (katexe-antikatexe) duševních obsahů instinktuální a neutralizovanou energií libida. Slaen se zajímá o p. např. z hlediska jejich vlivu na soc. chování a z hlediska identifikace s rolí, z analýzy osobních p. odvozuje popisy význ. soc. událostí, situací apod.
experience expérience vécue Erlebnis vissuto, esperienza vissuta
Literatura: Rapaport, D.: Organization and Pathology of Thought. New York 1966; Rubinštejn, S. L.: Základy obecné psychologie. Praha 1964; Straus, E.: (1935) Von Sinn der Sinne. 1968.