Psychodrama
psychodrama – (z řec. psýché = duše; dráma = děj, z draó = jednám) – terapeutická metoda využívající v improvizovaných podobách dramatickou hru jako techniku psychol. výzkumu osobnosti a interpersonálních vztahů i pro psychoterapii. Na rozdíl od jevištního dramatu se p. odvíjí bez diváků. Je řízeno specialistou, který dbá na rozvoj dramatické situace, ale intervenuje pouze v naléhavých případech. Zároveň interpretuje reakce účastníků. Na závěr řídí besedu, v níž jsou objasňovány zákl. postoje a zvědomovány prožité konflikty. V ní se účastníci učí popisovat, sdělovat a vyjadřovat své prožívání. Důležitými okamžiky p. jsou chvíle, kdy účastníci znovuprožívají své dřívější konflikty a traumata a dochází u nich k psychoterapeutické katarzi. J. Moreno, autor psychodramatické terapeutické techniky (1937), kombinoval terapeutické potenciály se sociometrií. Měřil tak např. vztah sympatie – antipatie uvnitř skupiny. P. se neomezuje jen na hraní, vyjadřování a uvědomování vnitřních psych. procesů a emocí, ale sleduje také rozvoj rolí a interakcí mezi účastníky. Terapeutickým cílem je naučit lidi spontánně projevovat svou osobnost. Psychodramatická katarze se odehrává mezi účastníky p., je to pravý, skutečný prožitek emočního zabarvení. Od uvedení p. na psychoterapeutickou scénu se postupně formovaly odlišné, i když někdy příbuzné formy: 1. p. klasické, které se soustřeďuje na jedince a představuje syntézu psychol. analýzy a dramatu; 2. tzv. sociodrama, soustřeďující se na celou skupinu a vývoj skup. dění, které je syntézou „socius“ s psychodramatem s cílem aktivně strukturovat soc. svět a vytvářet kolekt. sdílené ideologie; 3. tzv. fyziodrama, což je spojení tělesného cvičení s psychodramatickými zápletkami za účelem upevnění tělesného zdraví a psychosomatické rovnováhy; 4. tzv. axiodrama, soustřeďující se na etické problémy a strukturu hodnotové orientace (na pravdu, krásu, věčnost, mír apod.); 5. tzv. hypnodrama – málo užívané spojení psychodramatických prvků s hypnózou; 6. psychodramatická muzikoterapie, která je spojením spontánních hudebních prvků s terapeutickým dramatem. V rámci neobyčejně rozvětvené psychoterapie se dnes kombinují různé metody p. podle zaměření a přesvědčení terapeuta.
psychodrama psychodrame Psychodrama psicodrama
Literatura: Kratochvíl, J.: Psychoterapie. Praha 1986; Moreno, J.: Who shall Survive. New York 1966.
Viz též heslo psychodrama a sociodrama v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)