Rezignace
rezignace – (z lat. resignare = původně zbavit pečeti, odejmout, zmařit) – odřeknutí se něčeho, trpný postoj, který se může vztahovat k politice, profesní či spol. kariéře i k soukromému životu. Lze rezignovat na cíle nebo na samotnou akci. V jistém smyslu je r. ztrátou aspirací. V zásadě je to lhostejný, příp. odmítavý postoj k hodnotě dříve uznávané, preferované, který může i nemusí být provázen ztrátou identifikace s ní. Někdy jde pouze o nedostatek vůle, vytrvalosti, odolnosti v prosazování nějaké zásady, nějakého cíle. R. se nemusí týkat pouze jedince, může být skup. postojem, který vyplynul z všeob. zklamání, strachu, únavy. Bývá provázen ztrátou vůdčí osobnosti a podpořen např. policejní represí, úbytkem členů skupiny, příp. rozšířením fám, posilujících pocity beznaděje. R. může a nemusí být trvalým postojem, tzn. že může zmizet při změně podmínek, které ji způsobily. Hromadná r. v době válek otupuje bojeschopnost, vede ke kapitulaci, v období polit., soc. a hosp. útlaku blokuje možnosti změny, zvratu. R. nelze ztotožňovat s pasivní rezistencí, i když vnější znaky těchto dvou postojů mohou být zaměnitelné. Pasivní rezistence není opuštěním hodnot a cílů, je pouze rezignací na aktivní (bojovné) formy jejich prosazování; bývá charakterizována i jako změna strategie, uskutečněná pod vnějším nátlakem. R. může být sociálním mimikrem pasivní rezistence. I v jiném smyslu ale bývá součástí soc. strategie: skutečné rezignování na jeden cíl umožní soustředění sil na cíl jiný, vnímaný jako zástupný, snadněji dosažitelný (a navíc může toto jednání zmást soupeře). R. na všechny individ. cíle, na život jako takový končívá sebevraždou, r. na všechny skup. cíle vede k rozpadu skupiny. Termín r. se používá také v souvislosti s odstoupením z polit., veř. funkce. Platí to o jedincích i např. celých vládách a je to někdy spojeno s polit. krizí, může to být ale i následek skandalizace. I v těchto případech jde v zásadě o ústup od cílů, o přiznání neschopnosti k nějaké akci i ke kooperaci. V zásadě může r. vést až k definitivní eliminaci určitých cílů a metod, pokud se jich neujme jiný subjekt. Absolutní r. lze také chápat jako jednu z příčin soc. dezorganizace, růstu soc. entropie – pokud ovšem nejde o r. na soc. nežádoucí cíle a metody.
resignation résignation Resignation, Entsagung rassegnazione, dimissione