Sociologie stranictví
sociologie stranictví – velký tematický celek sociologie politiky, zabývající se studiem vnitřní struktury polit. stran a jejích vnějších soc. souvislostí. S.s. se prakticky překrývá se sociologií politických stan, někdy je chápána poněkud úžeji. Orientaci na vnitřní strukturu polit. stran představuje klasické, zakladatelské dílo Roberta Michelse Zur Soziologie des Parteiwesens in der modernen Demokratie, vydané již v r. 1911. Michels v něm formuloval „základní sociologický zákon politických stran“ takto: polit. strana je organizace, která dává vznik nadvládě nad zastupovanými. Podle Michelse vůdci realizují své stranictví tím, že usilují o moc, a tím jsou celé stranické organizace předmětem manipulace a delegáti neusilují o efektivní spojení s názory svých voličů. S.s. se také zabývá studiem spol.-polit. funkcí stran. Z těchto dvou hledisek, tj. z hlediska struktury a funkce, jsou polit. strany nejčastěji definovány jako organizace aktivních sil společnosti, které kontrolují státní moc a soutěží s jinými skupinami, které mají odlišné názory a zaujímají odlišné postoje. Jsou zároveň mediačními organizacemi, prostředníky mezi společností a mocenskými institucemi. V s.s. se velmi široce uplatnil přístup strukturálního funkcionalismu. Při analýze polit. jevů, polit. stran a stranictví považuje Otto Stammer za nezbytné použít dvě myšlenkové operace. První spočívá v lokalizaci daného polit. řádu a ve zjišťování jeho relevantnosti. Druhá je orientována makrostrukturálně, směřuje k identifikaci mnohem širších vztahů, přesahujících rámec daného polit. systému. Polit. stranictví je chápáno jako podstatný element systému polit. stran i celého polit. systému. Protože však v polit. systémech se vyvíjejí příbuzné nebo obdobné projevy polit. stranictví, usiluje s.s. rovněž o poznání jejich internacionalizace. V současné době má s.s. před sebou dosud málo probádanou problematiku hodnotové orientace polit. stran a jejich politické kultury. V dějinách čes. s-gie přispěl k s.s. jednou ze svých prvních s-gických prací Edvard Beneš.
sociology of party spirit sociologie des partis politiques Soziologie der Parteien sociologia dei partiti politici
Literatura: Beneš, E.: Stranictví. Sociologická studie. Praha 1912; Duverger, M.: Les Partis Politiques. Paris 1951; Hartmann, J.: Parteienforschung. Darmstadt 1979; Michels, R.: Strany a vůdcové. Praha 1931; Neumann, S. ed.: Modern Political Parties. Chicago 1956; Wiesendahl, E.: Parteien und Demokratie. Opladen 1980.