Antropologie historická

antropologie historická – termín, kterým se zhruba od 80. l. 20. st. označuje nové zaměření sociálních dějin a kult. dějin. A.h. je reakcí na přecenění výzkumu vnějších projevů dějin společnosti a na přílišné soustředění pozornosti k vnějškovému vymezení soc. skupin (např. podle majetku, postavení apod.). R. van Dülmen chápe a.h. jako dějiny (subjektivních) životních světů (Lebenswelt) a zkušeností lidí různých soc. postavení, což se značně překrývá s dějinami každodennosti (Alltagsgeschichte), chápanými v něm. prostředí vedle dějin materiální kultury jako „Geschichte von innen“ a „Geschichte von unten“, a s dějinami národního charakteru, které se prosadily zejm. ve fr. historiografii (J. L. Le Goff, G. Duby). Pozornost se od úsilí o objektivizaci přenesla na vědomí neodvislých soc. vztahů a mechanismů k mínění (le sentiment), které mají jednotlivci a skupiny o svých vzájemných postaveních, a k chování ovlivňovanému tímto míněním či ke studiu soc. představ (la representation sociale), které ve svých střetech představují soc. dějiny (G. Duby, J. Dupaquier, A. Corbin, R. Chartier). O hist.-antropol. přístupu se v moderním dějepisectví uvažuje v souvislosti s rozmanitou tématikou. M. Mitterauer se v dějinách rodiny zabývá rodinnou typologií, vztahem různých typů rodiny k ekosystémům, životním cyklem, subjektivními prožitky rodinného postavení, rodinou a náboženstvím apod., E. P. Thompson a H. Medik v dějinách práce organizací práce, prožitkem práce, pociťováním náb. významu práce apod., R. Beck a J. C. Schmitt v dějinách lidové zbožnosti náboženstvím a magií, symbolickou mocí soch, prožitky čarodějnických procesů atd., N. Schindler v obecných kult. dějinách, v dějinách každodennosti a v soc. dějinách dějinami žen a pohlaví atd. Kořeny motivace k a.h. jsou spatřovány v díle M. Webera (např. v jeho s-gii náboženství), N. Eliase, M. Foucaulta a P. F. Bourdieua. Program a.h. zformuloval na přelomu 60. a 70. l. T. Nipperdey, který v a.h. spatřoval obranu proti podřizování svobody jednotlivce objektivním danostem při výkladu soc. dějin. A.h. má studovat právě ono prostředkování mezi objektivní strukturou a subjektivní praxí, individ. soc. jednáním. V čes. dějepisectví má ze starších studií blízko k a.h. především práce F. Kutnara.

historical anthropology anthropologie historique historische Anthropologie antropologia storica

Literatura: Dülmen van, R. ed.: Kultur der einfachen Leute. Bayerisches Volkskunde von 16. bis zum 19. Jh. München 1983; Dülmen van, R. ed.: Armut, Liebe, Ehe. Studien zur historischen Kulturforschung. Frankfurt a. M. 1988; Dülmen van, R. – Schindler, N. eds.: Volkskultur. Zur Wiederentdeckung des vergessenen Alltags. Frankfurt a. M. 1984; Mitterauer, M.: Historischanthropologische Familienforschung. Wien, Köln 1990; Nipperdey, T.: Die anthropologische Dimension der Geschichtswissenschaft. In: Schulz, G. ed.: Geschichte heute. Göttingen 1973.

Jan Horský