Charakter národní
charakter národní – též povaha národní nebo mentalita národní, příp. „vlastnosti národní“ – pojmy používané k vyjádření stabilnější psychol. charakteristiky příslušníků určitého národa. Klasickou prací na téma ch.n. je impresivní esejistické pojednání S. de Madariagy (1928) o povaze Angličanů (vyznačují se vůlí, činem a „fair play“), Francouzů (charakterizovaných inteligencí, myšlenkou a právem) a Španělů (kteří mají „duši“, vášeň a čest). Na rozboru řeči, dějin, krajiny, význ. osobností je založena práce E. Chalupného (1907, 1935) o ch.n. Čechů a dalších evrop. národů. R. Müller-Freienfels (1922) pojednává o psychologii něm. člověka a jeho kultury, M. Meadová (1944) o „americkém charakteru“, W. La Barre (1945) o povaze Číňanů a Evropanů. R. Thurnwald (1920) chápal studie o ch.n. jako tematiku srovnávací „národové psychologie“ (viz Völkerpsychologie). Ch.n. byl odvozován z různých daností, např. z rázu krajiny, hist. událostí, fonetických a jiných zvláštností řeči aj., které byly volně psychol. interpretovány. Existují též pokusy vysvětlit ch.n. z raných zkušeností dítěte, závislých na typických podmínkách života dané nár. populace, se kterými souvisí i uplatňování určitých výchovných postupů – např. při výchově k tělesné čistotě (G. E. Gorer, 1946 a další). Soudilo se např., že obyvatelé hor se ve srovnání s obyv. nížin vyznačují bohatou a pestrou fantazií, což se projevuje zejm. na obyv. Slezska. Podle W. Hellpacha (1911, 1935) jsou však za rozhodující považovány antropol. faktory (např. rasa) a dějinné osudy. Podle P. R. Hofstättera (1963) dosud uváděné typologické znaky ch.n. trpí tím, že dostatečně nepočítají s proměnlivostí těchto charakterů. P. A. Sorokin (1936) tvrdí, že studie o ch.n. jsou většinou nedostatečně empir. podložené, mají spíše fil. ráz a pokoušejí se z jednotlivých, namnoze náhodně vybraných projevů v řeči, literatuře, umění a veř. životě vyvodit zvláštnosti jednotlivých národů. Nicméně bylo zjištěno, že existují typické znaky příslušníků některých národů, formované vlivem prostředí a historie. Není ale spolehlivě známo, které konkrétní faktory a jakým způsobem se uplatňují při jejich utváření. Např. podle R. E. Farise (1937) Angličané žijící v Itálii a identifikující se úzce s životem it. obyv. ztrácejí svou charakteristickou rezervovanost a osvojují si svérázná gesta Italů.
Podle E. Chalupného (1935) se ch.n. projevuje v přízvuku řeči, v umění, ale především je určován hist. událostmi: čes. povaha je „mikrokosmos rozličných živlů“, přičemž tato složitost je ještě znásobena dočasnými stopami, jež „původnímu kmenu psycho-sociologickému“ vtiskly osudy zevnější a situace více méně podružné, většinou s-gické (polit., hosp., náb., tech. atd.). Podstatným znakem čes. ch.n. je podle Chalupného anticipace. Z předpokládaných, resp. vypozorovaných vlastností určitých národů se naopak mohou vyvozovat určité polit., kult. a jiné události: např. z hravosti Američanů a Japonců pokrok v elektronice (M. Zapletal, 1989) apod. S tematikou ch.n. souvisejí s-gické a soc.-psychol. koncepty autostereotypů a heterostereotypů, které však vyjadřují, jak reprezentativní vzorek určitého národa nahlíží v psychol. charakteristikách sám sebe nebo jiný národ. V novodobé s-gii tematizovali problematiku ch.n. D. Riesman (1950), T. Parsons (1964) a další. Hledali souvislosti mezi strukturami společnosti a lidského charakteru ve snaze nalézt „způsob, jímž společnost zajišťuje u jedinců určitý stupeň konformity“ (Riesman). Polit., ekon. a jiné charakteristiky společnosti (např. stupeň její industrializace, narůstající personální mobilita, struktura moci, úroveň blahobytu atd.) vytvářejí podmínky pro vznik určitých postojů a vzorců chování, zejm. zvyků (behavioristicky je charakter chápán jako systém zvyků), jimiž mohou být příslušníci dané společnosti (tedy nejen národa) charakterizováni. Parsons vyjadřuje tyto vztahy v termínech hodnotového systému a hovoří o jeho relaci ke „konzumačním zájmům“, o „orientaci instrumentálního aktivismu“, „instrumentálním individualismu“ atd. Charakteristické znaky a cíle určité společnosti (např. am.) pak vyvolávají určité trendy v rodinné a školní výchově, ve využívání volného času, v restrukturaci rolí obojího pohlaví a v jejich vzájemných vztazích apod. D. C. McClelland (1950 a později) pokládá za podstatnou charakteristiku různých spol. systémů, resp. národů, „sílu motivu výkonu“.
national character caractère national Nationalcharakter carattere nazionale
Literatura: Chalupný, E.: Národní filosofie československá; díl I.: Národní povaha. Praha 1935; Parsons, T. – White, W.: The Link Between Character and Society. In: Parsons, T.: Social Structure and Personality. London 1964; Riesman, D.: (1950) Osamělý dav: studie o změnách amerického charakteru. Praha 1968.
Viz též heslo společnost lokajská v Petruskových Společnostech (2006)