Ekonomika rodiny

ekonomika rodiny – obecně vysvětlení vzniku, funkcí a dynamiky rodiny ekon. koncepty. Po Engelsovi dlouho nevěnovali ekonomové rodině pozornost, teprve v 60. l., pod tlakem proměn ve formách a funkcích rodiny, se začíná rozvíjet e.r. v podobě tzv. New Home Economy neoklasické orientace chicagské školy (G. S. Becker). Výchozími principy jsou metodol. individualismus (každý soc. fenomén vychází z interakce individuí) a racionalismus chování (každý člověk usiluje o maximalizaci užitku). Kritizován je tradiční ekon. přístup, který byl do jisté míry přínosem, pokud šlo o analýzu alokace času a produkční funkce domácností, zacházel však s nimi, jakoby všechny byly jednočlenné, ignoroval dělbu práce, specializaci a konflikt v rodině. Produkční schopnost jedince se v rodině zvětšuje díky dělbě rolí, komplementaritě funkcí a „úsporám z počtu“ (tzn. že potřeby domácnosti nejsou násobkem potřeb jejích členů.) Z biol. diferenciace člověka vyplývají určité „komparativní výhody“ mužů a žen, které doposud byly posilovány rozdělením úloh mezi „domácím sektorem“ a „tržním sektorem“. Rodina je v pojetí e.r. jednotkou, v níž se produkují nejen spotřební statky, ale také morální hodnoty, jako láska, sebeúcta a prestiž. Uvažuje se o ní nejen jako o aktuálně existující domácnosti, ale také jako o jednotce rozepjaté v čase, která pomocí předávání kapitálu (ne-lidského i lidského) zajišťuje svoji budoucnost. Již sám výběr manželského partnera je ovládán racionalitou. Jedinec přichází na „manželský trh“, jestliže od sňatku očekává zvětšení užitku. Řídí se „stínovými cenami“, na jejichž základě usiluje o maximalizaci „agregátního outputu“. Dokonce i volbu na základě lásky lze pokládat za zvl. případ užitkově orientovaných preferencí. K rozvodu může dojít v důsledku nedokonalých informací o partnerovi, tj. na základě nedostatků manželského trhu.

Také poptávka po dětech je dána jejich relativní cenou, která je ovšem zvl. povahy. E.r. odmítá vysvětlovat snižování natality kontrolou porodnosti, protože ta je jen jednou z odpovědí na snižující se poptávku po dětech. Cena dětí roste v důsledku interakce mezi jejich kvantitou a kvalitou. Lze to přirovnat k nákupům předmětů dlouhodobé spotřeby, kdy s příjmem neroste tolik míra vybavenosti jako nároky na kvalitu. Na rozdíl od dlouhodobé spotřeby však děti představují „inferiorní statek“ v tom smysly, že s rostoucím příjmem jejich počet klesá. Protože rodiče chtějí zajistit dětem lepší podmínky než mají sami, investují mnoho do jejich lidského kapitálu (jejich implicitní ceny), a omezují proto jejich počet. S rostoucím uplatněním žen a zvyšováním jejich příjmů rostou také „náklady příležitostí“ (opportunity costs), tj. ušlý výdělek ženy, jestliže zůstane s dětmi doma. Protože děti jsou chápány jako „psychický příjem“ pro rodinu, liberální ekonomové vycházející z této koncepce zavrhují intervenci do příjmů domácností (daňové úlevy a dávky) jako nemorální a neúčinné. Zatímco e.r. v neoklasickém pojetí staví na podobnosti rodiny s jinými ekon. institucemi, její kritikové zdůrazňují právě nepodobnost a absentující vysvětlení samotné existence rodiny jako instituce. Vycházejí z pojmu „nákladů transakce“ a zdůvodňují trvání institucí různého typu minimalizací těchto nákladů. Rodina má tyto přednosti před jinými institucemi: 1. efektivní hospodaření s prostředky; 2. kontrola chování a volná výměna informací; 3. altruismus; 4. loajalita (R. A. Pollak). Jiné vysvětlení vychází z tradic polit. ekonomie a ukazuje rodinu jako instituci zprostředkovávající tvorbu a předávání majetku, kapitálu, které je – podle názoru některých – důležitější než blabobyt sám.

economics of the family économie de la famille Ökonomik der Familie economia domestica

Literatura: Becker, G. S.: A Treatise on the Family. Harvard University Press 1981; Lemmenicier, B.: Le marché du marriage et de la famille. Paris 1988.

Jiří Večerník