Domácnost
domácnost – fyzicky vymezený, institucionalizovaný, obydlený a uspořádaný prostor a zároveň skupina lidí, která jej obývá, společně v něm hospodaří a provádí řadu společných činností vázaných na tento prostor. D. je běžně chápána jako rezidenční a ekon. jednotka. K jejímu vymezení nestačí ani pouze společné bydlení, ani pouze společné hospodaření. D. není synonymem pojmu byt ani pojmu rodina, i když se dnes většinou na byt váže a skupina lidí, která ji tvoří, je nejčastěji rodina, buď nukleární, nebo rozšířená – také to však může být více rodin, členové rodu nebo jiná skupina osob, které se sdružily v zájmu přežití, na ochranu svých společných zájmů a pro usnadnění realizace určitých činností; často dnes d. tvoří i samotný dospělý jedinec. Podle T. Parsonse vznikla d. z reálných potřeb stálého uspořádání každodenního všedního života v příbuzenském systému. Svým účelem je d. protikladná prostoru vymezenému pro spol. rituály, svátky a obřady, což je prostor veřejný, zatímco d. je prostorem soukromým. Hist. vznikla d. z pudu sebezáchovy a potřeby mít vlastní teritorium. D. ovlivňuje prostorové chování lidí a jejich reprodukční chování. Vymezený prostor d., ať je to jeskyně, chýše, chatrč, nebo rodinný domek, byt, garantuje realizaci a elementární chod skup. činností, jako je příprava jídla, spánek, odpočinek aj. V d. se často odehrávají i pracovní aktivity, zajišťující alespoň zčásti obživu jejích členů, takže d. může být i jednotkou výrobní (viz též hospodářství rodinné, ekonomika rodiny).
Z hlediska s-gického je důležité znát i vybavenost domácnosti, tj. skladbu předmětů a věcí, které jsou v d. používány k zajištění jejího chodu i k trávení volného času jejími příslušníky. Úroveň a charakter vybavenosti jsou dány stupněm ekon. rozvoje společnosti, soc. diferenciací a životním stylem. Zároveň jsou výsledkem individ., resp. skup. způsobu a míry přejímání kulturních vzorů z bližšího i vzdálenějšího soc. prostředí a vlastních modifikací odvíjejících se od osobních hodnot, vkusu apod. Možnost individ. ztvárnění vybavení i chodu d. z ní vytváří autonomní „vnitrosvět“, k němuž se váže pocit soukromí a domova. Celkově platí, že nákladnější výbava d. zpravidla znamená i vyšší spol. postavení d. nebo rodiny. V hist. průřezu lze sledovat růst nároků na vybavenost d. i jejich spojování se soc. postavením a soc. prestiží. Vzhledem k tomu, že lze najít pozůstatky předmětů, které tvořily součást fyzického prostředí lidí, je možné provést hist. rekonstrukci vybavenosti d. Z ní se pak většinou provádí rekonstrukce rodinných i dalších spol. vztahů. Ale i při zkoumání postavení a života současné rodiny se většinou postupuje od zkoumání d. Z její velikosti, soc. složení, vybavenosti, příjmů atd. se usuzuje na charakter rodiny. Vybavenost d. je i důležitým indikátorem soc. mobility. Dnes je často ukázkou tzv. demonstrativní spotřeby. Hlavním soc. posláním d. stále je poskytovat ochranu nedospělým, starým a nemocným členům domestikované skupiny, vyrovnávat soc. handicapy nesoběstačných, příp. spol. znevýhodněných osob.
Počty a struktura d. se zjišťují při sčítáních lidu mikrocensech a různých dílčích průzkumech. V čes. zemích se již tradičně statist. zkoumá tzv. bytová domácnost (BD), což je soubor osob trvale bydlících v bytě. Je to jednotka, podle níž se zjišťuje úroveň bydlení a vybavení. Později zavedená „hospodařící domácnost“ (HD), definovaná jako soubor osob, které bydlí trvale v jednom bytě a společně hradí náklady na bydlení, vybavenost, stravu aj., je zjišťována deklaratorně; sleduje se podle ní životní úroveň. Od sčítání v r. 1961 se při studiu počtu a složení d. vychází z tzv. censové domácnosti (CD) jako nejmenší kolektivity osob spojených společným bydlením, hospodařením a příbuzenskými vztahy. CD se člení na d. úplné rodinné, neúplné rodinné, vícečlenné nerodinné a d. jednotlivců. Do rodinných d. patří kromě manželů a dětí nebo jednoho rodiče s dítětem (dětmi) také další jednotlivé osoby, které s nimi bydlí a společně hospodaří, nikoli však podnájemníci. Bytové d. se skládají z jedné nebo více hospodařících d., ty zase z jedné nebo více censových d. Ve většině případů jsou všechny tři druhy d. totožné (BD = HD = CD), zbylé osoby v bytě se zařazují podle zápisu o hospodaření (podle dat sčítání lidu z r. 1991 bylo 84 % CD totožných s BD a 97 % totožných s HD). Censové d. častěji samostatně hospodaří než samostatně bydlí. Většinu censových d. tvoří d. rodinného typu (např. v čes. zemích v r. 1991 bylo úplných rodin 62 %, neúplných 11 % a d. jednotlivců téměř 27 %).
household ménage Haushalt ménage, nucleo domestico
Literatura: Dasgupta, P.: Poverty. Resources and Fertility – The Household as a Productive Partnership. London 1992; Marschal, C. – Arber, S. eds.: Families and Households – Division and Change. London 1992.