Poetismus

poetismus – od slova poezie odvozený název čes. uměl. směru 20. l. 20. st., který se chtěl programově stát životním slohem. Vyrostl z názorové základny Devětsilu jako specif. čes. projev umělecké avantgardy. Povýšil princip poezie – lyrismus – na hlavní dimenzi života, lidskosti. Do dosavadního, většinou vážného, těžkopádného čes. umění vnesl atmosféru hravosti, bezděčné komiky, spontánní touhy po štěstí. Inspiroval se lidovými zábavami, cirkusem, kabaretem a usiloval o „uměleckou rehabilitaci“ těchto přehlížených a odsuzovaných žánrů. Nechtěl „tvořit umění“, ale „učit žít“. Stavěl se proti uměl. profesionalismu a proti komercializaci umění, které má být dostupné každému člověku, a to nejen jako konzumentu, ale i jako tvůrci. Podle F. X. Šaldy vede p. k „estetickému komunismu“. P. se snažil spojit účelnost a další prvky moderní civilizace (koncentrované v dobovém konstruktivismu) s oblastí citového, fantazijního, nevypočitatelného, „zázračného“. I když se stavěl proti měšťácké pohodlnosti a falešné morálce, neměl výrazné negativitické, destruktivní rysy dadaismu, ze kterého stejně jako z futurismu převzal některé prvky. Východiskem p. bylo i tzv. proletářské umění, jehož prosazováním začíná celé hnutí čes. meziválečné avantgardy. P. byl v podstatě pokusem o hédonistickou a optimistickou filozofii člověka.

Teoretiky p. byli především K. Teige a V. Nezval, ale i J. Honzl, B. Václavek a další. P. měl své divadelní projevy (koncepce antiiluzionistického jevištního lyrismu v Osvobozeném divadle) a výtvarné výrazy (nejdříve tzv. poetický naivismus, pak artificielismus). Principy p. jsou vyjádřeny zejm. v uměl. manifestech (první vyšel v r. 1924 v Hostu). Za vrcholné období p. bývají považována l. 1926 a 1927, kdy zároveň dobová kritika vyhlásila jeho konec. Ale ještě v r. 1928 je celé číslo ReDu (Revue Devětsilu) věnováno manifestům p., které již částečně přehodnocují a shrnují dosavadní zkušenosti a distancují se od některých naivních premis. Za závěrečný manifest je považována stať K. Teigeho Báseň, svět, člověk, otištěná ve Zvěrokruhu v r. 1930, která obsahuje ideu „poezie pro všechny smysly“, důraz na hledání „nového životního slohu socialismu“, a to „v oblasti fyzické, citové a intelektuální kultury“. P. jako uměl. a životní styl mládí přešel přirozenou cestou v angažovanější postoje; u některých představitelů (zejm. u hlavních teoretiků hnutí) vyústil v surrealismus. Měl však výrazný vliv na celou čes. i slov. meziválečnou uměl. generaci (zejm. básnickou) a jeho působení najdeme i po válce, např. v tzv. poezii všedního dne (která nechtěla heroizovat a manifestovat, ale objevovat prostý každodenní život), v písňové produkci J. Suchého i v některých rysech soudobého umění (odlehčení básnického jazyka, prvky senzibility, hravosti apod.). S-gicky je ovšem p. především nositelem životního stylu 20. l., jehož bezstarostnost, spol. sebedůvěra, okouzlenost budoucností a víra v oduševnělé formy soc. rovnosti a další rysy „společenského mládí“ nemohly zůstat trvalým rysem čes. společnosti.

poeticism poétisme Poetismus poetismo

Literatura: Chvatík, K. – Pešat, Z. eds.: Poetismus. Praha 1967.

Alena Vodáková