Devětsil
Devětsil – (název vytrvalé léčivé byliny kvetoucí na jaře, která symbolizuje mládí, nezdolnost a protest proti přecivilizovanosti) – sdružení mladé levicově orientované generace začínajících čes. umělců, představitelů meziválečné umělecké avantgardy. Program a činnost D. přesahovaly sféru umění, výrazně dynamizovaly celý kult. Život 20. l. a ovlivnily i další generace. Původní USD (Umělecký svaz Devětsil) byl založen v Praze r. 1920 na bázi spolku (s činnými a přispívajícími členy). Prvním předsedou byl V. Vančura, druhým J. Honzl, ale duší organizace po celou dobu jejího trvání byl K. Teige. Účelem bylo propagovat „mladé umění“ (především vlastních členů) přednáškami, výstavami, akademiemi, publikacemi, divadelními představeními, koncerty, tanečními zábavami apod. a udržovat kontakt s příbuznými korporacemi domácími i cizími. D. měl poměrně přísné stanovy – spolková jury schvalovala přihlášky na základě předložených prací a kontrolovala veř. vystoupení svých členů (sankcionovala publikování v pravicovém tisku, vylučovala za plagiátorství, účast na výrobě kýče apod.). Ideový program byl zakotven v prohlášeních, uměl. manifestech a teor. statích. V prvních letech se D. hlásil k zájmům proletariátu, k myšlence soc. revoluce a ke kolektivismu, distancoval se od pravicových hnutí mládeže, od formalismu a civilismu, měl velmi blízko k marxismu a ke komunismu. Propagoval tzv. proletářské umění (nové lidové umění v pojetí A. V. Lunačarského). První programové prohlášení D. vyšlo v Pražském pondělí (1920), teor. statě byly publikovány v Neumannovu Červnu, v Proletkultu, v Čapkově Musaionu, v brněnské Rovnosti, ve sborníku Umělecké besedy Život. V r. 1922 byl vydán sborník Devětsil. Druhé období (zhruba od r. 1923) bylo postaveno na poetismu a provázeno názorovým rozchodem s proletářským uměním (odešli J. Wolker a A. M. Píša, přišel V. Nezval). Činnost D. se rozšiřovala a zároveň specifikovala – divadelní sekce založila Osvobozené divadlo (1925), samostatnou bohatou činnost vyvíjel ARDEV (sekce architektů), vlastní koncepci vytvářeli malíři (artificielismus). Vznikl Brněnský Devětsil jako pobočka pražského D. (1924–1927), jehož význ. teoretiky byli B. Václavek, A. Černík a J. B. Svrček (časopis Disk, Pásmo a sborník Fronta). Ve třetím období (konec 20. l.) se sdružení již značně názorově diferencovala, došlo k tzv. generační diskusi a k individualizaci aktivit na úkor kolekt. činnosti. USD se změnil ve Svaz moderní kultury Devětsil, který vydával ReD (Revue Devětsilu, 1927–1931), nesený duchem účelnosti, modernosti, konstruktivismu. Na přelomu 30. l. se D. prakticky rozpadl; většina jeho členů se aktivně zapojila do LeFu. Do čes. kult. historie se D. zapsal jako ojedinělý a zřejmě poslední případ vysoce aktivního, iniciujícího kult.-uměl. hnutí s širokou a proměnlivou členskou základnou, které dokázalo po dobu celého desetiletí tvůrčím způsobem rozvíjet jednotný program ponechávající dostatečný prostor pro individ. aktivity a které vytvořilo vzor dobře fungující neformální umělecké komunity, postavené na poměrně rigidních etických normách.
– Neuf forces Neuenkraftwurzel, „Devetsil“ –
Literatura: Avantgarda známá a neznámá, sv. 1., 2., 3. Praha 1970, 1971, 1972; Honzík, K.: Ze života avantgardy. Praha 1963; Nezval, V.: (1959) Z mého života. Praha 1990.