Sociologie historická

sociologie historická – přenáší předmět zkoumání sociologie do minulosti, zaměřuje se na dějiny spol. života, jeho vývojové aspekty. Metodol. i materiálově navazuje s.h. zejm. na historiografii. Za nejvýzn. předchůdce takto pěstované s-gie bývají považováni Platón, G. B. Vico, Ch. L. de Montesquieu, A. Turgot, M. J. Condorect, G. W. F. Hegel, A. de Tocqueville aj. S.h. lze nalézt v takových školách a směrech s-gie, které se hlásí k principu dějinnosti. Mezi typické rysy s.h. patří snaha prozkoumat počátky spol. života, vznik a vývoj různých forem soc. organizace, soc. struktur a soc. institucí, otázku stadiálnosti evoluce spol. typů a struktur a také odhalit, resp. formulovat zákony spol. vývoje. Její představitelé mají tendenci přistupovat ke spol. životu komplexně a postihnout všechny jeho stránky, které považují za podstatné. Podle Ch. W. Millse je s.h. hist. vědou, protože pracuje s hist. materiálem, a současně vědou systematickou, neboť při tom rozlišuje etapy dějinného procesu od pravidelností spol. života. Již někteří osvícenci a pak zejm. G. W. F. Hegel hledali logiku a řád ve zdánlivém chaosu hist. událostí. Vycházeli z působení vnějších, na těchto událostech nezávislých sil (abstraktně chápaného rozumu, ducha, objektivní ideje apod.). Zákl. tendence s.h. se konstituovaly v 19. st. ve 2 teor. i ideol. odlišných podobách: v práci A. Comta a H. Spencera a díle K. Marxe. Comte spatřoval příčiny spol. změn ve vývoji věd. poznání, Spencer v působení přír. zákonů, zejm. zákona evoluce, objeveného moderní biologií, Marx v poslední instanci ve změnách výr. způsobu. Všichni tři také dosavadní vývoj společnosti určitým způsobem klasifikovali. Comte dělil dosavadní spol. vývoj na stadium teologické, metafyzické a pozitivní. Spencer vycházel z činností, jimž se příslušníci společnosti věnují, a z toho plynoucích rozdílů v organizaci a dělil společnosti v hist. vývoji na společnost vojenskou a průmyslovou. Marx rozpracoval pojem společenskoekonomické formace jako typu společnosti charakterizovaného výrobním způsobem a ekon. strukturou. Na rozdíl od Comta a Spencera odmítal působení univerzálních spol. zákonů, zdůrazňoval specifičnost spol. mechanismů v rámci hist. formací a zdůrazňoval úlohu velkých masových hnutí. S.h. byla chápána jako chybějící článek celkové evoluční teorie (viz též evolucionismus). Teorie vývoje v jejím pojetí měla syntetizovat výsledky konkrétních výzkumů a naznačovat perspektivy dalších přeměn.

historical sociology sociologie historique historische Soziologie sociologia della storia

Literatura: Ashley, D. – Orenstein, D. M.: Sociological Theory. Classical Statements. Boston 1985; Barnes, H. E.: Historical Sociology. New York 1948; Collins, R. – Makowsky, M.: The Discovery of Society. New York 1984; Coser, L. A.: Masters of Sociological Thought. New York 1977; Mills, Ch. W.: (1961) Sociologická imaginace. Praha 1968; Szacki, J.: Historia mysli socjologicznej. Warszawa 1981.

Jan Sedláček