Vědomí společenské

vědomí společenské – jeden ze zákl. pojmů marx. filozofie, definovaný jako odraz společenského bytí ve vědomí lidí (viz též teorie odrazu). Podle K. Marxe není v.s. nic jiného než reálné bytí lidí přesazené do lidské hlavy a v ní přetvořené. Projevem snah o překonání tohoto reflexního pojetí v.s. je zdůraznění jeho aktivní úlohy vůči spol. bytí: K. Marx upozorňuje, že jakmile jednou v.s. vzniklo, vyvíjí se relativně samostatně, podle svých vlastních zákonitostí. V dalším období převládla v marx. literatuře zjednodušující tendence vysvětlovat obsah v.s. a jeho jednotlivých forem především vztažením k odpovídajícím oblastem spol. bytí. V metodol. rovině toto pojetí vedlo k vysvětlování názorů, postojů a myšlenek lidí přímo z procesu jejich reálného života (viz např. J. J. Wiatr, 1968). Velká pozornost byla v marx. filozoii věnována vnitřní struktuře v.s., jeho vrstvám a formám. Jako vrstvy se uvádějí obyčejně soc. psychologie, ideologie a věda, jako formy náboženství, morálka, právo, politika, umění, filozofie (např. A. K. Uledov, 1975). Ve 2. polovině 80. l. se mezi marxisty začaly vést diskuse o nových formách v.s., především o ekon., hist. a ekologickém vědomí. Časté byly i úvahy o vzájemném vztahu v.s. a individ. vědomí. Výsledek těchto pokusů lze shrnout do dvou tezí: 1. v.s. nemůže reálně existovat jinak než jako individ. vědomí jednotlivých konkrétních lidí; 2. v.s. nelze redukovat na souhrn jednotlivých individ. vědomí.

V 80. l. se také rozvinuly diskuse o oprávněnosti pojmů kolektivní vědomí a skupinové vědomí jako určitých „mezistupňů“ mezi individ. vědomím a v.s. Skup. vědomí bylo charakterizováno jako integrované vědomí spol. skupin, ať již velkých či malých, primárních, sekundárních, přirozených atd. Kolekt. vědomí v tomto kontextu se pak pojímalo jako vědomí skupin, které mají charakter kolektivů. Jde tedy o zcela jiný smysl, než jaký dává pojmu kolektivní vědomí É. Durkheim. Struktura v.s. byla popisována ještě v dalších kategoriích. Teoretické vědomí je charakterizováno jako souhrn vládnoucích uceleně formulovaných názorů a idejí, zpravidla záměrně produkovaných polit. představiteli, právníky, spisovateli, umělci atd. Běžné vědomí, někdy také označované jako každodenní vědomí, je chápáno jako víceméně bezprostřední odraz individ. bytí člověka v jeho mysli. Masové vědomí je označením střednědobých (i delších) tendencí v myšlení velkých skupin lidí, které se manifestačně projevují zpravidla tehdy, když velké části těchto skupin vystupují společně. Jako nejvíce proměnlivá část (vrstva) v.s. se zpravidla uvádí v této souvislosti veřejné mínění.

social consciousness conscience sociale Gesellschaftsbewusstsein coscienza sociale

Literatura: Durkheim, É.: Pravidla sociologické metody. Praha 1926; Marx, K. – Engels, B.: Německá ideologie. Spisy, sv. 3. Praha 1956; Uledov, A. K.: Společenské vědomí. Praha 1976; Vaněk, J.: Teorie společenského vědomí. Praha 1982; Wetter, G.: Dialetical Materialism. London 1958.

Vladimír Čechák