Vůdcovství charismatické: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Weber, M.'': (1922) Wirtschaft und Gesellschaft. Tübingen 1976. | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Weber, M.'': (1922) Wirtschaft und Gesellschaft. Tübingen 1976. | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Sedláček Jan|Jan Sedláček]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Sedláček Jan]] | [[Kategorie:Aut: Sedláček Jan]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]] | [[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:04
vůdcovství charismatické – (z řec. charisma = dar z milosti) – typ vůdcovství odvozeného z charismatu. Charakterizuje jej více způsob (styl) jednání než jeho obsah, byť zřejmě určité role (např. ve vojenství, politice, vědě, umění, lékařství) jsou pro v.ch. vhodnější než jiné. Charismatický vůdce je poslouchán výlučně s ohledem na své čistě osobní, nevšední znaky, nikoli s ohledem na místo, které zaujímá, ani v důsledku důstojnosti, kterou zdědil díky tradici. Poslušnost trvá potud, pokud jsou tyto znaky vůdce uznávány, pokud je vnímán jako charismatická osobnost vůdcovského typu. Jeho charisma utvrzují důkazy. Pokud charismatické vlastnosti ztrácí (je-li např. zbaven heroické síly nebo víry mas ve své vůdcovské schopnosti), jeho moc upadá. Soubor spolupracovníků je vybírán též s ohledem na charisma a osobní oddanost, tudíž bez ohledu na odbornou kvalifikaci, dvorní postavení nebo nějakou jinou osobní závislost. Neexistují zde racionální pojem kompetence ani stavovská privilegia. O rozsahu práv stoupenců nebo žáků vybavených plnými mocemi rozhoduje pouze poslání, jež jim určuje pán z osobní charismatické kvalifikace. Řízení zde nepodléhá žádným stanoveným ani tradičním principům. Charakteristickými znaky charismatického řízení jsou okamžité zjevení, tvorba, čin a příklad, rozhodování od případu k případu, jež je podle M. Webera v podstatě iracionální. Rozhodování není svázáno tradicí. Pro válečné hrdiny zanikají pravoplatné pořádky tváří v tvář novým rozhodnutím zaváděným silou zbraní a pro vůdce lidu tváří v tvář proklamovanému nebo věštěnému přirozenému právu. Rozhodování má závaznou moc, je bezvýhradně uznáváno pospolitostí, pokud se neobjeví konkurenční rozhodnutí činící si též nárok na charismatickou platnost. V této situaci pak dochází k boji o v.ch., který s konečnou platností rozhoduje pouze důvěra pospolitosti, přičemž správnost může být pouze na jedné straně, na druhé je pak nesprávnost přikazující činit pokání.
Charismatická autorita je založena na víře v proroka, na osobním uznání charismatického válečného hrdiny nebo vůdce lidu a upadá spolu s nimi. Není však vyvozována z tohoto uznání podřízených, ale naopak, víra a uznání je povinností, jejíž plnění pro sebe charismatický vůdce vyžaduje a jejíž narušení trestá. K upevňování v.ch. dochází: 1. tradicionalizací pořádků, autoritou ustáleného mínění a precedentů, které tyto pořádky hájí nebo které jsou jim připisovány; 2. přeměnou charismatického řídícího souboru (žáků nebo stoupenců vůdce) v soubor legální nebo stavovský; 3. přeměnou smyslu samotného charismatu z důvodů ideol. i řešení palčivé otázky následnictví. Podle Webera se pasivní čekání na nového charismatického vůdce mění v aktivní jednání, jehož cílem je jeho nalezení (zejm. v případě, kdy se jeho příchod opožďuje a kdy jsou s trvalostí organizace panství spojeny důležité zájmy). Toto jednání má podle Webera tyto podoby: a) hledání projevů charismatických vlastností (např. hledání nového dalajlámy), b) odvolání na proroctví, osud nebo jiné designační techniky, c) designace charismatické osobnosti dosavadním charismatickým vůdcem nebo jeho žáky, stoupenci (pod podmínkou, že se k tomu připojí uznání náb. nebo vojenské pospolitosti), d) na základě „dědičného charisma“, e) charisma může být chápáno jako magická kvalita, kterou lze předat nebo zformovat pomazáním, vložením rukou nebo nějakým podobným aktem. Charismatická zásada pravoplatnosti, jež je ve svém původním významu autoritářská a panská, se může přeměnit v zásadu antiautoritářskou. Faktická platnost charismatického panství jako jednoho z typů panství je pak založena na tom, že podřízení uznávají konkrétní osobu jako osobu, jež má ověřené charismatické vlastnosti. Vůdcem se stane volbou a je vládcem z milosti podřízených díky mandátu, který mu byl udělen.
charismatic leadership hégémonie (commandement) charismatique charismatisches Führertum leadership carismatica
Literatura: Weber, M.: (1922) Wirtschaft und Gesellschaft. Tübingen 1976.