Panství
panství – kategorie popisující strukturu mocenského uspořádání společnosti. Do s-gie ji zavádí M. Weber, který zahrnuje mezi formy p. v širokém významu právě tak monopolní postavení výrobce na trhu, jako otcovskou moc v rámci patriarchální rodiny, moc vrchnostenskou, úřednickou i státní. V užším slova smyslu chápe Weber p. jako moc založenou na pocitu závaznosti vůči autoritě, která vyžaduje podrobení ze strany ovládaných. Struktura každého p. je dána typem vztahů mezi pánem, mocenským aparátem a ovládanými. Tyto vztahy mohou být ospravedlňovány v očích zúčastněných 3 zákl. způsoby, určujícími tyto typy p.: 1. panství charismatické, spočívající na osobní autoritě pána, jež se zakládá na víře v jeho neobyčejné schopnosti náb. či světského charakteru (viz charisma, vůdcovství charismatické); 2. panství tradiční, odvozující osobní autoritu pána a jeho rodu z posvátné neporušitelnosti zděděných poměrů; 3. panství legální, spočívající na víře v závaznost přijatých právních pravidel, které má neosobní povahu. Ve svých hist. analýzách Weber pracuje nejčastěji s typem tradičního p., v němž rozlišuje p. patriarchální, p. patrimoniální, p. honorace, různé typy feudalismů aj. Weberovo rozlišení patrimoniálního p. a legálního p. se stalo cenným pro analýzu moderních forem byrokracie. Koncepce p. charismatického má klíčový význam pro rozbor vzniku totalitních hnutí. Weberova koncepce p. je v mnoha ohledech inspirována pojetím dějin O. Gierkeho, vychází však i z vlastních Weberových analýz antického světa a protikladnosti řec. a perského vývoje i z materiálů shromážděných k s-gii náboženství a z rozboru fungování parlamentních demokracií Weberovy doby. Teorie p. u Webera nemá evoluční charakter, jednotlivé typy se prostupují a volně kombinují. Každý z typů p. přitom generuje jiná napětí a konflikty. Pro charismatické p. bývá osudový problém nástupnictví, tradiční p. je zatíženo problémem ekon. neúčinnosti, p. legální nedokáže vyřešit problém participace zúčastněných na moci a ústí do strnulosti byrokratického panství.
Weberova teorie p. obsahuje prakticky všechny zásadní problémy sociologie politiky a moderní politologie. Samotný Weberův koncept p. převzal např. R. G. Dahrendorf, který jej ovšem zúžil fakticky jen na typ p. legálního ve snaze zdůraznit dominantní úlohu velkých organizací v procesu výkonu moci v podmínkách moderní společnosti. Konflikty vyvolané působením těchto organizací mění zásadním způsobem povahu klasických třídních konfliktů první poloviny 19. st. Weberova teorie p. ukazuje, jakými způsoby bývá soc. donucení transformováno v konsensus, jakými způsoby se ustavují soc. akceptovatelné formy výkonu moci. Proti naivním tržním představám ukazuje, že distribuce odměn ve společnosti bývá funkcí distribuce moci. Tento aspekt rozvíjí ve své teorii distribuce G. E. Lenski, který v polemice se strukturálním funkcionalismem dokazuje, že distribuce žádaných statků v dané společnosti není odrazem systémových potřeb společnosti, nýbrž výrazem dané mocenské struktury, tedy existujícího systému panství.
domination domination, domaine Herrschaft dominio
Literatura: Dahrendorf, R. G.: Soziale Klassen und Klassenkonflikt in der industriellen Gesellschaft. Stuttgart 1957; Lenski, G. E.: Power and Privilege. A Theory of Social Stratification. 1966; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. Tübingen 1925.