Charisma
charisma – (z řec. charisma = dar, milost) – v původním smyslu znamená „boží milost“, v katol. věrouce označuje výjimečné duchovní dary, které sesílá Duch svatý pro dobro církve (týká se např. neomylnosti papeže). Do s-gie uvedl tento pojem M. Weber, jenž si ho vypůjčil od badatelů zkoumajících dějiny raného křesťanství. Ch. chápe jako nehodnotící kategorii a používá ji ve své typologii panství a v s-gii politiky. Charismatickou osobností je člověk, jehož výjimečné vlastnosti dokáží kolem něho soustředit obdivovatele a stoupence. Může se jednat o náb. proroka, o polit. vůdce, vítězného válečníka, mimořádně úspěšného kupce i o slavného lupiče či piráta. Charismatické panství se liší od panství tradičního a byrokratického tím, že nemá pevně ustavené struktury. Je v něm obvykle silný revol. prvek, vzniká v odporu k existujícím pořádkům, boří ustavené zvyklosti a nabízí vlastní řešení. Toto panství spočívá na afektivních vazbách mezi vůdcem a jeho stoupenci, kteří ho zbožňují. V tom je zdroj značné razantnosti, s níž jsou nekompromisně bořeny staré pořádky. Je v tom však také zdroj specif. problémů. Charismatická autorita bývá labilní; není-li neustále osvědčována novými zázraky či hrdinskými skutky, ztrácí vůdce vliv na své stoupence. Charismatické panství je neekon. v tom smyslu, že bývá financováno z nárazových kořistí či milodarů, není však příznivé dlouhodobé kalkulaci, která je základem racionálního podnikání.
Ch. je mimořádnou vlastností a může se uplatnit jen v mimořádných okolnostech. Je ohroženo, jakmile převládnou každodenní ekon. zájmy, všední snaha o majetek a o rodinu. Z mimořádných výbojů hrdinského válečníka vzniká běžný stát, z mimořádného osvícení proroka vzniká běžná církev, z moudrosti mimořádného filozofa běžná škola a z revol. polit. ideje běžná strana. Ve všech případech dochází k zesvětštění ch. a tím k jeho postupnému znehodnocení a rozplynutí. Zcela zásadní problém každého charismatického panství představuje otázka nástupnictví. Se smrtí nositele charismatických kvalit je ohrožena legitimnost celého řádu. Proto byly vyvinuty techniky zvěcnění ch., jejichž cílem je podržet zdání charismatického poslání i po smrti zakladatele. Existuje představa, že ch. je přenositelné krví. Na této představě je založeno nástupnictví monarchů a postavení všech příslušníků stavu urozených. Kromě představy biol. přenosu však existuje i víra v soc. přenos ch., a to úřadem. Na tomto principu je postavena organizace církví, ale též polit. stran. Základem je představa, že úřad propůjčuje svému nositeli bez ohledu na jeho vlastní schopnosti mimořádné uschopnění. Zatímco víra v přenositelnost ch. krevním poutem je základem tradičních forem panství, víra v jeho přenositelnost úřadem stojí v základu procesu byrokratizace ch. (Viz též vůdcovství charismatické.)
charisma charisme Charisma carisma
Literatura: Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. Tübingen 1925.