Úřad
úřad – instituce, která je nástrojem sociální kontroly a má poměrně komplikovanou genezi, v níž lze rozlišit min. 3 stupně či typy: 1. ú. vzniklé v rámci pospolitostí rovných (např. venkovských občin, antických či středověkých městských států), kde držitelé ú. reprezentují demokr. delegovanou moc; 2. ú. ustavené v rámci panství (např. despotického či feudálního), kde držitel ú. vykonává vůli pána; 3. ú. církevní (viz církev), jejichž držitelé jsou chápáni jako vykonavatelé vyššího poslání. Ve všech případech je charakter ú. vnitřně rozporný. Ú. vzniká jako nástroj služby ať již vůči celku, pánovi anebo Bohu, brzy se však stává sám zdrojem privilegií toho, kdo jej zastává, proti všem spravovaným, ať již spoluobčanům, poddaným či řadovým věřícím. Tato dvojakost ú. se plně projevuje v systému byrokracie, která se mění z nástroje kontroly činnosti úředníků v autonomní subjekt rozhodování. S-gie chápe ú. jako alternativní formu moci vzhledem k soukromému vlastnictví, majetku, bohatství. Ú. je dominantním zdrojem moci především v netržních společnostech tradičního typu i v direktivně řízených společnostech moderních. Soukromé vlastnictví a držba veř. ú. se mohou prolínat, pokud držba ú. umožňuje obohacovat se či pokud majetek umožňuje získat ú. Obě kombinace jsou považovány za nelegitimní pouze v moderních společnostech. Úředníci v nich představují rychle rostoucí kategorii. Jejich postavení se v jistých ohledech liší od jiných zaměstnanců a vykazuje některé patrimoniální rysy: práce v ú. je prezentována jako služební povinnost a nikoli jako pouhý důsledek kontraktu uzavřeného na trhu pracovních sil, je pěstován pocit kastovní kolegiality a loajality vůči státu či jinému zaměstnavateli, jenž může nabývat charakteru až klientské věrnosti (viz klientelismus). Právě úřednictvo se stává v dějinách první kategorií, která je svým zaměstnavatelem zajišťována penzijně, na druhé straně se ale od držitelů ú. očekává přiměřený stavovský styl života a reprezentativní vystupování i v mimopracovní době. Ú. v tomto ohledu představuje kombinaci ochrany a závislosti, umožňuje svým držitelům spojovat poslušnost vůči nadřízeným s pocitem výjimečnosti vůči podřízeným i spravovaným a s pocitem závaznosti poslání a respektem vůči nadosobním principům, což je dědictvím étosu ú. církevních.
office, authorities authorité, authorités Amt, Behörde ufficio, autorità
Literatura: Hintze, O.: Beamtentum und Bürokratie. Göttingen 1981.