Klientelismus

klientelismus – (z lat. cliens = poslušný, od starolat. cluere = poslouchat) – soc. instituce založená na vztahu mezi závislými klienty a jejich patronem. Nejvýraznějším rysem klientského vztahu je uznaná nerovnost zúčastněných stran. Jedná se přitom o vztah reciproký, každá ze stran má vůči straně druhé jisté povinnosti, i když jejich význam bývá zpravidla nesouměřitelný. Vztah je přísně osobní, zpravidla silně emotivně zabarvený ideálem věrnosti, čímž se liší od neosobních vztahů tržního typu. Není smluvně ustanoven a probíhá často pololegálně, čímž se liší od vztahů zakotvených ve veř. právu, i když jeho význam pro strukturu veř. života bývá značný. Paradoxní kombinace vzájemné věrnosti a nekompromisní nerovnosti nebrání tomu, aby byl vztah udržován dobrovolně oběma stranami. O značné životnosti této netržní a nedemokr. instituce svědčí, že je silně rozšířena jak v tradičních, tak také v moderních společnostech. K. jako soc. jev byl analyzován v různých fázích vývoje antiky, v evrop. i mimoevrop. feudalismu, v období absolutních monarchií, v brit. polit. systému 18. st., v současnosti především v zemích Středozemí, Lat. Ameriky, jihových. Asie a v Japonsku. Četné studie historiků a kult. antropologů nalézají v s-gii poměrně malou odezvu, a to z důvodů metodol. i obecně teor. Tato velmi specif. forma sociální směny probíhá zcela netržním způsobem, její charakter neumožňuje zúčastněným stranám kalkulovat zisky a výdaje, přísně osobní ráz vylučuje možnost regulace ceny vyměňovaných služeb. Vklad patrona mívá zpravidla podobu ochrany závislých klientů, klienti naopak svou loajalitou zvyšují patronův vliv. Klientské vztahy suplují trh při distribuci těch služeb a statků, k nimž v principu není umožněn všem přístup. Jedná se především o nerovnou distribuci podílu na moci – polit. klientelismus. V teorii k. hraje význ. roli kategorie „zprostředkovatelů“ (brokers). Jde o osoby, které nekontrolují přímo žádané zdroje, mají však strategické kontakty na ty, kdo takové zdroje kontrolují. Rozborem postavení zprostředkovatelů, jejichž kapitál spočívá v sítích osobních vztahů s vlivnými lidmi, předznamenala teorie k. pozdější Bourdieuho úvahu o sociálním kapitálu.

Jedním z přínosů studia klientských vztahů je zpochybnění univerzalistických nároků teorie sociální směny, která zcela mechanicky rozšiřuje princip tržního jednání na všechny oblasti lidské činnosti. Dalším přínosem je zpochybnění ideologie formální sociální rovnosti, kterou moderní s-gie nereflektovaně přebírá z polit. ideologií liberalismu. Zákl. postavení patrona je ve skutečnosti přístupem ke statkům, které zdaleka nejsou dostupny všem. To, že účast na těchto statcích arbitrárně zprostředkovává členům své klientely, posiluje zpětně jeho pozici a vliv, což nedemokr. a netržní charakter vztahu dále reprodukuje. Závislí klienti dobrovolně rezignují na svou rovnoprávnost s patronem, neboť jejich závislost je povyšuje nad ty, kterým vstup do klientely umožněn nebyl. V tomto smyslu působí k. i ve formálně demokr. společnostech současnosti. Ze sociologů věnoval k. pozornost M. Weber, který kladl důraz na náb. charakter pouta věrnosti mezi patronem a jeho klienty v antice a ve středověku. Polit. k. v moderních společnostech analyzuje např. S. N. Eisenstadt. Chápe k. jako typ generalizované směny, kdy v asymetrickém vztahu reciprocity jsou směňovány ceněné, běžně nedostupné statky proti loajalitě a oddanosti ze strany klientů. Tradiční klientské vazby jsou posilovány prostředky symbolické legitimace, které jim propůjčují posvátný a morálně zavazující charakter. V moderním k. vystupuje do popředí spíše instrumentální a čistě pragmatický prvek vztahu, který umožňuje klientům participovat na privilegiích kontrolovaných patronem, aniž by se příliš angažovali emotivně. V této situaci k. přetrvává v podobě protekcí a známostí jako forem mimotržní distribuce statků a služeb.

clientelism, client relations clientélisme Klientelismus clientelismo

Literatura: Boissevain, J.: Friends of Friends. Oxford 1974; Durand, Y.: Clienteles et fidelités en Europe a l'epoque moderne. Paris 1981; Eisenstadt, S. N.: Political clientelism, patronage and development. London 1981; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. Tübingen 1925.

Jan Keller