Woodcraft

woodcraft – (z am. angličtiny wood = les, dřevo; craft = dovednost, lest; přeneseně „lesní moudrost“) – fil. a etická koncepce akcentující spojitost člověka s životem přírody (živly, rostlinami a zvířaty), volně navazující na indiánskou mytologii a folklór. Byla zformulována E. T. Setonem, který volně vycházel ze starší am. fil. tradice, zejm. z děl am. transcendentalistů R. W. Emersona a H. D. Thoreaua a z představitele regionální literatury J. F. Coopera. Své pojetí Seton nejsoustavněji vyložil v publikacích The Birk Bark Roll of Woodcraft (1906) a The Book of Woodcraft or Indian Lore (1912), které též sloužily jako příručky zálesáctví, trampingu, tábornictví a skautingu. Na utváření ideologie w. se však též podílela díla J. Londona a R. Kiplinga, která do něj vnesla i drsnější motivy sociálního darwinismu a individualistické morálky. Důležitou tezí w. bylo, že zvířata jsou „stejné krve“ jako lidé a mají tudíž složitý duševní život, jsou individualitami a řeší etické problémy podobné lidským. Poznání přírody, zejm. zvířat, je tedy cestou k poznání člověka, cestou k čistému lidství. Tyto představy byly Setonem demonstrovány především v jeho povídkách z divočiny, jejichž zákl. metodou je antropomorfizace přírody. Seton zamýšlel w. jako svého druhu náboženství, ale došlo k jeho rychlé sekularizaci, byť určitý mytologický pohled na přírodu zůstal ve w. trvale obsažen. Jeho hlavní předností je však nový pohled na přírodu, zbavený utilitarismu a plný respektu ke kult. a psychol. hodnotám neporušené přírody a života tzv. přír. národů, ale i k liter. tradicím , k dílu J.-J. Rouseaua a k romantismu. W. si tím otevřel cestu k budoucnosti. Dnes na něj navazují mnohé koncepty tzv. nové ekologické etiky.

woodcraft woodcraft Woodcraft woodcraft

Literatura: viz skauting.

Jiří Linhart