Hnutí mírové

hnutí mírové – též „hnutí protiválečné“ a v širších souvislostech „antimilitaristické hnutí“ – typ hnutí orientujícího se na odstranění hrozby válek a na nastolení a zachování míru na celém světě. Zdroje a počátky evrop. h.m. jsou spjaty s ideou humanismu a s dobou osvícenství, reálně se ale začalo rozvíjet v 1. polovině 19. st. a historie moderního h.m. začíná po 2. svět. válce. Výrazným mezníkem se stala jednání 1. svět. mírového kongresu v r. 1949, který probíhal souběžně v Paříži a v Praze, a ustavení v té době nejvyššího orgánu h.m. Světové rady míru na 2. svět. mírovém kongresu v r. 1950 ve Varšavě. Současná podoba h.m. se zformovala zhruba na přelomu 70. a 80. let, kdy dochází ke vzniku tzv. nových masových soc. hnutí. V kval. přeměně h.m. hraje význ. roli kromě obecných faktorů ovlivňujících proměny všech soc. hnutí dané doby také skutečnost, že mír začíná být chápán jako jeden z nejdůležitějších globálních problémů lidstva a že toto hnutí může hrát roli spojujícího článku a obecného vyústění mnoha nových hnutí s jiným prioritním zaměřením, což se projevuje i vzájemným překrýváním stoupenců. V h.m vystupují aktivně intelektuálové, zejm. vědci (počínaje B. Russellem a A. Einsteinem), ale převládají v něm příslušníci tzv. středních vrstev; význ. se na něm podílejí také členové náb. organizací a specif. náb. hnutí. Zvl. skupinu tvoří ženy jakoby zastupující zájmy a potřeby budoucích generací. Výrazné zastoupení zde vždy měli stoupenci pacifismu, kteří odmítají všechny války bez rozdílu a prosazují řešení všech sporných otázek výhradně mírovou cestou, bez použití násilí. H.m. se vždy vyznačovalo vysokým stupněm internacionálnosti a dnes v té či oné míře působí v zemích celého světa, účastní se jej příslušníci různých ras, národů, národností apod. S tím souvisí i to, že h.m. není homogenním, nediferencovaným hnutím; v jeho rámci působí mnoho proudů a směrů s různými představami o možnostech a cestách dosažení obecných cílů. Výrazným proudem se stalo hnutí proti jaderné válce, za jaderné odzbrojení, jehož počátky byly zformovány koncem 50. l. ve Velké Británii. H.m. je sice organizováno a institucionalizováno, ale do jeho běžných akcí se zapojuje spontánně množství neorganizovaných lidí. Mezi metody h.m. patří propagační a výchovné akce (např. vydávání spec. literatury Světovou radou míru a mírovými výbory v jednotlivých zemích), podpisování výzev a petic, stávky, demonstrace a mírové pochody, mírová shromáždění, konference, kongresy na nár. i mezinár. úrovni a spec. akce s užšími konkretními cíli (např. bránění převozu zbraní, zejm. jaderných, prostřednictvím tzv. živých štítů, tj. vytváření hradby z vlastních těl apod.).

peace movement mouvement de paix Friedensbewegung movimento pacifista

Literatura: Brittain, V.: The Rebel Passion. A Short History of Some Pioneer Peace-makers. London 1964; Knelman, F. H.: Reagan, God and the Bombs. From Myth to Policy in the Nuclear Arms Race. New York 1985; Novák, V.: Abeceda mírového hnutí. Praha 1988; Mírové hnutí v západních zemích. Praha 1987.

Časopisy: Bulletin Československé mírové společnosti. 1990; Czechoslovak Peace News. 1986; Mír. 1949; New Perspectives. 1970; Peace Courier. 1970.

Petr Duffek