Násilí
násilí – specif. činnost, chování, které jsou nástrojem vynuceného splnění přání, rozkazů nebo zákonů vyjádřených nebo vyhlášených jedinci, reprezentanty zájmových skupin nebo vládou na jiných jedincích, skupinách či společnosti proti jejich vůli, resp. přes jejich odpor. I když je n. často účinným prostředkem k dosažení cíle, hodnotí se v rámci tradiční evrop. humanitní kultury v zásadě záporně. Je to chování, které působí lidem škodu. Vyskytuje se většinou v konfliktní situaci. Je typickým znakem války. Může být použito armádou (v zájmu státu, který brání své vnější zájmy), policií (v zájmu vnitřního pořádku a zákonnosti), nátlakovými skupinami (odbory, organizacemi zaměstnavatelů, gangy apod.) a také davem ve stavu rozrušení (od polit. protestu přes projevy rasismu po chuligánství, kdy je projevem n. ničení a rabování). O n. se opírá terorismus (pumové útoky, vraždy nebo únosy polit. představitelů). Obrana před n. pomocí n. je předmětem fil. sporů (viz nenásilí). Georges Sorel byl jedním z prvních soc. myslitelů, kteří se postavili na obranu n., zvl. použitého pro účely polit. nebo třídního boje. Sorel a později G. W. F. Hegel a K. Marx oceňovali akty násilí spáchané v rámci revolty proti tehdejším spol. autoritám jako hrdinství. Sorel souhlasil např. s násilím v průběhu stávek (pracovní spory chápal jako třídní boj, ne jako ekon. spor mezi zaměstnanci a zaměstnavateli). Bolševici používali n. pro své cíle, stejně jako to dělali nacisté a fašisté (např. NSDAP byla organizována na principu n. a SA, která tuto metodu reprezentovala, byla nahrazena SS poté, co Hitlerova frakce pevně držela moc v rukou a šlo o kontrolu prostředků a použití n.).
Násilné chování není ale vázáno jen na polit. motivované akce, revolty nebo nepokoje. Je dokumentováno n. uvnitř rodin jako prostředek řešení konfliktů nebo pouhá ventilace frustrací. Postihuje obvykle nejslabší členy rodin, ženy a děti. Bití žen a zneužívání dětí není specif. jen pro určité soc. vrstvy, má obecnější příčiny. Některé kultury vykazují větší toleranci k n. vůči některým malým skupinám, resp. dávají přednost udržení soudržnosti rodiny za cenu vynucené poslušnosti vůči hlavě rodiny, většinou otci. Velkou roli hraje a vždycky hrálo n. v kriminalitě. Jedinci i různé organizace, např. podobné mafii (obchodníci s drogami, pašeráci, hazardní hráči a prostitutky), užívají n., aby vynutili zaplacení peněz, neinformování policie apod. Tolerance k takovému n. je připisována např. am. kultuře (moderní am. industrializované společnosti), a to nejen proto, že prezentuje n. v masmédiích, ale i proto, že toleruje vlastnictví zbraní. N. pouličních davů nebo nespokojených skupin obyv. je ovšem jev univerzální. Mírumilovné a přátelské prostředí se může rychle změnit na prostředí, kde je násilný zločin častým jevem. Populační exploze, nedostatek zákl. potřeb, natěsnání spousty lidí v malém prostoru, to vše se zdá přispívat k nárůstu n. na celém světě. Kromě frustračně-agresivního vysvětlení, které se hodí spíše pro individ. situace, nebo sociobiol. vysvětlení agrese jako geneticky naprogramované existují různá jiná vysvětlení nárůstu n., např. „environmentální“ a „societální“, které ovšem používají příliš difúzní, neměnné faktory, jako je soc. stratifikace, rasová integrace apod. Tato vysvětlení neústí v představy, jak zabránit n..
violence violence Gewalt violenza
Literatura: Archer, D.: Violence and Crime in Cross National Perspective. New Haven 1984; Lasswell, H. D. – Lerner, D.: Studies in coercive ideological movements. Cambridge 1965; Levinson, D.: Family Violence Cross-Cultural Perspective. Newbury Park, Cal. 1989.
Viz též heslo společnost represivní v Petruskových Společnostech (2006)