Chuligánství
chuligánství – (rus. termín, údajně odvozený od jména zločinecké irské rodiny Hooliganovy) – dobový název pro jednu z poměrně rozšířených forem deviantního chování mladých lidí, projevující se drobnými krádežemi, odcizováním aut, bezdůvodnými útoky na chodce, vandalským ničením soukromého i spol. majetku, násilnostmi mezi diváky na sportovních utkáních apod. Jen zřídka je tato aktivita vyvolána materiálním nedostatkem. Jde většinou o iracionální aktivitu bez smysluplného cíle. Výzkumy skupin a part mladistvých chuligánů začala provádět ve 30. l. chicagská škola, která mj. dospěla k závěru, že přirozené formy specif. životního způsobu delikventní mládeže existují dlouhodobě a nabývají na významu s rostoucí atomizací společnosti a dezintegrací tradičních spol. vazeb. Byl zdůrazňován význam těchto skupin pro mládež, která vyrůstá v těžkých soc. a ekon. podmínkách. V období po 2. svět. válce se ch. stalo středem pozornosti mnoha sociologů a psychologů, kteří se jej pokoušeli empir. i teor. vysvětlit. Bylo např. chápáno jako důsledek rostoucího počtu rozvodů, růstu amorálnosti či počtu duševních chorob. Časem však výzkumy ukázaly, že chuligáni, pokud se nedostanou do konfliktu se zákonem, se v naprosté většině plynule zařazují do spol. života, a že tedy ch. je především projevem odporu mladistvých proti autoritám a protestem proti pociťovanému odcizení ve společnosti. Příčiny existence ch. spočívají hlavně ve společenských, méně v psych. faktorech. Chuligáni se projevují téměř výhradně v „partách“, které se však vzájemně liší. Některé se orientují především na delikventní aktivity s cílem zlepšit materiální situaci svých členů. V jiných (což je nejrozšířenější typ) převažují sociopatologické spontánní aktivity zaměřené na získání prestiže v očích vrstevníků i společnosti a sloužící jako psych. i fyzické odreagování. A konečně jsou tzv. sociální party, jež se svým charakterem blíží partám „normální“ mládeže a sdružují ty, co se domnívají, že své momentální životní cíle nezrealizují jiným způsobem než za pomoci kolektivu svých vrstevníků, a jen někdy se uchylují k typickým chuligánským projevům. Není neobvyklé, že mladý člověk patří k několika chuligánským partám současně, resp. po sobě.
Ch. se téměř ve všech zemích, kde se objevuje, týká mládeže ve věku od 14 až do 20 let (horní věková hranice je překračována jen výjimečně). Chuligánské party jsou charakteristické velkou proměnlivostí rolí svých členů, svojí přechodností a závislostí na existenci vůdčí osobnosti (viz vůdcovství), která dovede nabídnout činnosti zajímavé pro ostatní členy party. Stmelujícím poutem je také vytvoření pocitu společných nepřátel a nutnosti agrese proti nim. Objekt agrese může být často měněn (od předmětů přes vrstevníky až po náhodné chodce apod.). Výtržnosti, násilí a vandalismus jsou prostředky narušování spol. norem a negace spol. uznávaných hodnot. Zakrývají názorovou neujasněnost a citovou nevyzrálost. V 60. l. se příčiny ch. hledaly někdy v nestabilnosti ekon. a polit. situace v kap. společnosti (i když ch. bylo běžným jevem i v tzv. social. státech), ve vysoké rozvodovosti a změnách ve způsobu rodinného života, v nedostatečných možnostech vyžití mládeže ve volném čase i ve zvyšující se míře soc. nejistoty a nedůvěry v budoucnost. Ch. je nutno odlišovat od různých hnutí mládeže, protože nereprezentuje ucelenější světonázorovou koncepci ani subkulturu. Ch. také není sebeoznačením, ale pouze vnějším pejorativním labellingem vztahujícím se k projevům chování.
hooliganism blousons noirs, houligan Rowdytum teppismo
Literatura: Clowart, R. – Ohlin, L.: Deliquency and Opportunity. New York 1959.
Viz též heslo chuligánství v historickém Malém sociologickém slovníku (1970)