Subkultura

subkultura – soubor specif. norem, hodnot, vzorů chování a životní styl charakterizující určitou skupinu v rámci širšího společenství, příp. tzv. dominantní či hlavní kultury, jíž je tato skupina konstitutivní součástí. Termín s. se také vztahuje na specif. skupinu, která je tvůrkyní a nositelem zvláštních, odlišných norem, hodnot, vzorců chování a zejm. životního stylu, i když se podílí na dominantní kultuře a na fungování širšího společenství. V každém případě je důležitým znakem s. viditelné odlišení od dominantní kultury. S. nevznikají pouze v malých, izolovaných preindustriálních společnostech. Čím komplexnější je kultura a čím diferencovanější je populace, tím je pravděpodobnější vznik různých s. Základem utváření s. může být etnická příslušnost apod., většinou však s. vzniká na základě kombinace více činitelů. S. byly zkoumány zejm. v kontextu soc. stratifikace, etnické diferenciace, náb. orientace, městského způsobu života a deviantního chování. Např. A. B. Hollingshead v r. 1949 prokázal existenci význ. vztahu mezi třídní pozicí rodičů studentů a vzorci milostných schůzek studentů. Formuloval pak obecnější tezi, že na stejných stratifikačních úrovních vznikají specif. s., které se reprodukují tím, že se interakčně uzavírají vůči odlišným stratifikačním úrovním. Pravidelná interakce mezi příslušníky určité soc. vrstvy vede ke vzniku funkčního postojového, hodnotového a normativního komplexu, který zahrnuje postoje k práci, ke vzdělání a školské výchově, k módě, jazyku, hudbě, k církvím a náboženství, k organizovaným polit. aktivitám, k etnickým menšinám atd. a který se projevuje v podobném (a ve vztahu k jiným skupinám specifickém) životním stylu a způsobech reagování na opakující se soc. podněty.

Basil B. Bernstein ve známých výzkumech prokázal, že mimořádnou roli při vzniku a zejm. při reprodukci s. hraje proces osvojování jazyka a osvojený jazykový kód. V rámci studia deviantního chování vznikla dokonce spec. škola, která deviantní chování vysvětluje především jako důsledek soc. učení uvnitř specif. s. Tak vznikají s., které se význ. vzdalují od dominantní kultury a širší společnosti, ačkoliv úplně od nich odděleny nejsou nikdy, např. s. prostituce, s. organizovaného zločinu atd. S. mají někdy tendenci k vědomému sebeuzavírání, k vytváření skup. subkult. hranic, které plní funkci sebeudržení a sebeochrany. Tento fenomén byl doložen např. v chování s. ortodoxních Židů a některých náb. skupin v USA. S. si vytvářejí mnohdy osobitou symboliku a dokonce svébytný jazyk. Shibamoto ještě v r. 1987 doložil existenci specif. ženského jazyka v některých vrstvách jap. společnosti. Výrazná symbolika je charakteristická zejm. pro tzv. kontrakulturu, jíž se rozumí s., která vytváří a reprodukuje normy a hodnoty, jež ostře kontrastují s analogickými normami a hodnotami dominantní či hlavní kultury: nejde tedy o pouhou odlišnost, ale o radikální odmítání, o vědomou kontradikci. Gary Fine v r. 1979 zavedl pojem idiokultura, který je analogický lingvistickému termínu idiolekt: každá skupina si vytváří vlastní, specif. a neopakovatelnou kulturu jako produkt společné zkušenosti a pravidelné, opakující se interakce. Tento pojem je však funkčně použitelný pouze ve vztahu k malým soc. skupinám. Existují s-gická studia řady s., např. disco-s., homosexuální s., dokonce s. pití. Velmi důležitá je „teorie subkultury chudoby“, která vysvětluje reprodukci chudoby a tedy i reprodukci skupin s význ. nižším soc. statusem jako reprodukci určitého subkkult. způsobu života.

subculture sous-culture, sub-culture Subkultur subcultura

Literatura: Bútora, M.: Mne sa to nemôže stať. Sociologické kapitoly z alkoholizmu. Martin 1989; Cohen, A. K.: Delinquent Boys: The Culture of the Gang. Chicago 1955; Yinger, J. M.: Countrecultures. New York 1982.

Miloslav Petrusek