Liberalismus

liberalismus – (z lat. liber = svobodný, volný, nespoutaný) – fil.-s-gické, ekon. a polit. koncepce a hnutí prosazující svobodu člověka ve všech oblastech jeho činnosti, zejm. v hosp. životě, v politice, ve vědě a umění. Hist. obdobím krystalizace zákl. idejí l. bylo 18. a zejm. 19. st. Jejich zdroje však lze sledovat u individualismu, v názorech fyziokratů, v Lockeově teorii státu. L. vytváří komplex idejí o hist. pokroku založeném na schopnosti jednotlivce usilovat o sebeurčení na základě rozumu, na hosp. životě řízeném nikoliv státem, ale zákony trhu a soutěžení a na nezadatelnosti lidských práv. Tyto znaky l. ukazují rovněž na obory, které přispěly k jeho formulaci: filozofie, právověda, s-gie, nár. hospodářství (nikoliv však teologie). L. je považován za první obsáhlou ideologii v moderním slova smyslu. Jeho vývoj má svoji periodizaci: 1. období, označované jako „revoluční“, které končí v polovině 19. st., charakterizuje formování liberálního obrazu světa měšťanské společnosti; 2. období, spadající do epochy od poloviny 19. st. do 90. l., představuje konflikt l. s ekon. změnami (koncentrace kapitálu, vznik monopolů) a s proměnami polit. scény (vznik polit. stran, především typu soc. demokracie); 3. období vrcholící všeobecnou hosp. krizí je rovněž krizí l. (státní intervence do hosp. života). Další vývoj, charakterizovaný nástupem fašismu, stalinismu, ale i projevy studené války, vedl ke vzniku názorů o konci l., o jeho neschopnosti být významnější polit. silou.

Mnoho politologických a s-gických studií je věnováno kritice l. Např. pro T. G. Masaryka byl l. kritizovatelný především z etických hledisek, a to jako koncepce, která vede k určité lhostejnosti a asociálnosti. F. W. Coker kritizoval l. především pro „přehnané“ představy o lidské kapacitě myslet spravedlivě a inteligentně. Přílišný optimismus a víra v pokrok znamená podle něho často odklon od tvůrčí práce a tvořivého myšlení. Tolerance může degenerovat v lhostejnost a neodpovědnost. Předmětem kritiky se staly rovněž představy l. o možnostech svobody člověka, vyhraněný individualismus nedoceňující jednotlivcovu potřebu participace v soc. skupinách. Kritici l. také upozorňují na nevyváženost v chápání vztahů práv a povinností. L. je svým hist. vznikem hnutím buržoazie. Propaguje však obecná práva na svobodu slova, přesvědčení, svobodu jednání, pohybu. Zůstává přitažlivým podporou lidských práv a přesvědčení o nezávislosti člověka na všech formách moci, ať již jde o stát či organizovanou polit. stranu. Současné liberální politické strany, existující často pod různými názvy, jsou nositeli tohoto přesvědčení a považují tradiční organizovanou stranicko-třídní politiku za mylnou. Soustřeďují se na vyhledávání schopných jednotlivců a na podporu rozvoje talentů. Liberálové často protestují proti označování za hnutí nebo polit. stranu „středu“ mezi „levou“ a „pravou“ polit. orientací (viz levice – pravice).

liberalism libéralisme Liberalismus liberalismo

Literatura: Becker, W.: Freiheit, die wir meinen. Entscheidung für die liberale Demokratie. München 1982; Coker, F. W.: Some Present-day Crisis of Liberalism. In: Political Thought since World War II. London 1964; Dahrendorf, R.: Fragmente lines neuen Liberalismus. Stuttgart 1987; Dahrendorf, R.: Lebenschancen. Aufläufe zur sozialen und politischen Theorie. Frankfurt 1979; Hobhouse, L. T.: Liberalism. Praha 1914; Schiller, T.: Liberalismus in Europe. Hannover 1978.

Emanuel Pecka