Pražský lingvistický kroužek: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | <span id="entry">Pražský lingvistický kroužek</span> – specif. světonázorová komunita, která vytvořila [[škola vědecká|vědeckou školu]] s řadou pokračovatelů a vlivem daleko přesahujícím [[lingvistika|lingvistiku]]. ''P.l.k.'' vznikl ve 20. l. 20. st. v Praze z debatních schůzek skupiny mladých lingvistů a liter. vědců. Svůj program formulovali v textu ''Teze Pražského lingvistického kroužku'' určeném pro I. mezinár. sjezd slavistů, konaný v r. 1929 v Praze. Na ''Tezích'' pracovala kromě zakladatele a předsedy ''P.l.k.'' ''V. Mathesia'' zvláštní komise, složená především z ''R. | + | <span id="entry">Pražský lingvistický kroužek</span> – specif. světonázorová komunita, která vytvořila [[škola vědecká|vědeckou školu]] s řadou pokračovatelů a vlivem daleko přesahujícím [[lingvistika|lingvistiku]]. ''P.l.k.'' vznikl ve 20. l. 20. st. v Praze z debatních schůzek skupiny mladých lingvistů a liter. vědců. Svůj program formulovali v textu ''Teze Pražského lingvistického kroužku'' určeném pro I. mezinár. sjezd slavistů, konaný v r. 1929 v Praze. Na ''Tezích'' pracovala kromě zakladatele a předsedy ''P.l.k.'' ''V. Mathesia'' zvláštní komise, složená především z ''R. O. Jakobsona'', ''B. Havránka'' a ''J. Mukařovského'', jsou v nich však ohlasy prací i jiných členů ''P.l.k.'', např. ''S. N. Trubeckého'', ''B. Trnky'', ''L. Kopeckého''. Z původně volného názorového i lidského spojení se postupně vytvořila tzv. ''pražská lingvistická škola''. Její pojetí jazyka vycházelo z jeho chápání jako systému účelných vyjadřovacích prostředků. Byla to koncepce strukturně orientovaná, ale i důsledně funkční. Zkoumala jazyk jako celek i každou jeho složku z hlediska zastávaných funkcí (plněných úkolů), což ji odlišovalo od jiných směrů [[lingvistika strukturální|strukturální lingvistiky]] jako samostatný proud. Cenných výsledků dosáhl ''P.l.k.'' ve zkoumání [[jazyk spisovný|spisovného jazyka]], stylistické diferenciace jazyka a zvl. v oblasti bádání o jazyce básnickém, kde měly stěžejní význam práce ''J. Mukařovského''. Funkční hledisko přivedlo pražskou školu k intenzívnímu zájmu také o otázky [[kultura jazyková|jazykové kultury]] a vůbec problémů kult. života. Přispělo k tomu i to, že myšlenkový kvas a plodné ovzduší ''P.l.k.'' přitahovaly i spisovatele, divadelníky a představitele dalších oborů. V r. 1936 začal ''P.l.k.'' vydávat měsíčník ''Slovo a slovenost'', v němž publikovali mj. ''F. X. Šalda'', ''[[Čapek Karel|K. Čapek]]'', ''V. Vančura'', ''J. Čep'', ''V. Nezval'', ''E. F. Burian'' (časopis existuje dodnes). V následujících desetiletích vývoj čes. jazykovědy ve svém hlavním proudu soustavně navazoval na koncepci ''P.l.k.'' Platí to o studiu spisovného jazyka i nářečí, zvukové roviny jazyka i jeho roviny gramatické, o obecně jazykovědném směru i o oborech aplikované lingvistiky. Na práce ''Mathesiovy'', ''Trnkovy'', ''Jakobsonovy'' navázali např. ''J. Vachek'', ''F. Daneš'', ''M. Komárek'' aj. Ke klasickým pracím patří ''Spisovná čeština a jazyková kultura'' (red. ''B. Havránek'' a ''M. Weingart''), ''Mukařovského'' ''Kapitoly z české poetiky'' (1941) a ''Studie z estetiky'' (1936), ''Havránkova'' ''Studie o spisovném jazyce'', ''Mathesiův'' ''Jazyk, kultura a slovenost''. Zejm. ''Mathesiovy'' a ''Mukařovského'' práce obsahují řadu s-gicky inspirativních momentů. ''Mukařovský'' publikoval i v revue ''[[Sociální problémy]]''. Ve svém pojetí estetické normy a estetické funkce se opíral nejen o ''J. M. Guyana'', ale např. i o ''Durkheimovo'' pojetí kolekt. vědomí apod. |
<div class="translations"> | <div class="translations"> | ||
Řádek 8: | Řádek 8: | ||
</div> | </div> | ||
− | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Vachek, J.'' ed.: U základů pražské jazykovědné školy. Praha 1970; ''Z klasického | + | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Vachek, J.'' ed.: U základů pražské jazykovědné školy. Praha 1970; ''Z klasického období pražské školy 1925–1945''. Praha 1972; ''Vachek, J.'': Vzpomínky českého anglisty. Praha 1994. |
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Hůrková Jiřina|Jiřina Hůrková]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Hůrková Jiřina]] | [[Kategorie:Aut: Hůrková Jiřina]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/komunikace a jazyk]] | [[Kategorie:Terminologie/komunikace a jazyk]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 2. 3. 2018, 13:48
Pražský lingvistický kroužek – specif. světonázorová komunita, která vytvořila vědeckou školu s řadou pokračovatelů a vlivem daleko přesahujícím lingvistiku. P.l.k. vznikl ve 20. l. 20. st. v Praze z debatních schůzek skupiny mladých lingvistů a liter. vědců. Svůj program formulovali v textu Teze Pražského lingvistického kroužku určeném pro I. mezinár. sjezd slavistů, konaný v r. 1929 v Praze. Na Tezích pracovala kromě zakladatele a předsedy P.l.k. V. Mathesia zvláštní komise, složená především z R. O. Jakobsona, B. Havránka a J. Mukařovského, jsou v nich však ohlasy prací i jiných členů P.l.k., např. S. N. Trubeckého, B. Trnky, L. Kopeckého. Z původně volného názorového i lidského spojení se postupně vytvořila tzv. pražská lingvistická škola. Její pojetí jazyka vycházelo z jeho chápání jako systému účelných vyjadřovacích prostředků. Byla to koncepce strukturně orientovaná, ale i důsledně funkční. Zkoumala jazyk jako celek i každou jeho složku z hlediska zastávaných funkcí (plněných úkolů), což ji odlišovalo od jiných směrů strukturální lingvistiky jako samostatný proud. Cenných výsledků dosáhl P.l.k. ve zkoumání spisovného jazyka, stylistické diferenciace jazyka a zvl. v oblasti bádání o jazyce básnickém, kde měly stěžejní význam práce J. Mukařovského. Funkční hledisko přivedlo pražskou školu k intenzívnímu zájmu také o otázky jazykové kultury a vůbec problémů kult. života. Přispělo k tomu i to, že myšlenkový kvas a plodné ovzduší P.l.k. přitahovaly i spisovatele, divadelníky a představitele dalších oborů. V r. 1936 začal P.l.k. vydávat měsíčník Slovo a slovenost, v němž publikovali mj. F. X. Šalda, K. Čapek, V. Vančura, J. Čep, V. Nezval, E. F. Burian (časopis existuje dodnes). V následujících desetiletích vývoj čes. jazykovědy ve svém hlavním proudu soustavně navazoval na koncepci P.l.k. Platí to o studiu spisovného jazyka i nářečí, zvukové roviny jazyka i jeho roviny gramatické, o obecně jazykovědném směru i o oborech aplikované lingvistiky. Na práce Mathesiovy, Trnkovy, Jakobsonovy navázali např. J. Vachek, F. Daneš, M. Komárek aj. Ke klasickým pracím patří Spisovná čeština a jazyková kultura (red. B. Havránek a M. Weingart), Mukařovského Kapitoly z české poetiky (1941) a Studie z estetiky (1936), Havránkova Studie o spisovném jazyce, Mathesiův Jazyk, kultura a slovenost. Zejm. Mathesiovy a Mukařovského práce obsahují řadu s-gicky inspirativních momentů. Mukařovský publikoval i v revue Sociální problémy. Ve svém pojetí estetické normy a estetické funkce se opíral nejen o J. M. Guyana, ale např. i o Durkheimovo pojetí kolekt. vědomí apod.
Prague Linguistic Circle Cercle linguistique de Prague Prager linguistischer Kreis Circolo linguistico di Praga
Literatura: Vachek, J. ed.: U základů pražské jazykovědné školy. Praha 1970; Z klasického období pražské školy 1925–1945. Praha 1972; Vachek, J.: Vzpomínky českého anglisty. Praha 1994.