Soustava vzdělávací

soustava vzdělávací – cílevědomé uspořádání procesu vzdělávání, které většinou navazuje na zkušenosti v dané oblasti a úzce souvisí s kult. tradicí. Na s.v. se lze dívat také jako na výsledek vzdělávací, resp. školské politiky státu. V evrop. prostoru má pojem s.v. více než stoletou tradici. Jeho geneze souvisí se snahami o uvolnění striktně řízeného hromadného vyučování v duchu herbartismu směrem k individualizaci vzdělávacích procesů. Cílem mnoha projektů s.v. koncipovaných a realizovaných od 90. l. 19. st. bylo adaptovat tradiční školství na nové podmínky v ekon. i soc. sféře, integrovat vzdělávací a výchovné procesy tak, aby se zvýšila jejich účinnost. V Československu navázal ve 20. a 30. l. na tyto snahy především V. Příhoda. Největším problémem, k jehož řešení jednotlivé projekty směřovaly, bylo zpožďování toku informací z praxe i z oblasti vědy do vyučovacího procesu. Vzdělávání ve školách nebylo zaměřené tak, aby stimulovalo rozvoj společnosti; spíše jej zpomalovalo, brzdilo. Projekty měly podpořit aktivitu žáků, studentů i pedagogů, jejich samostatné přístupy ke vzdělávání. Poslední větší reforma (zamýšlená zároveň jako experiment) v Českslovensku v období do r. 1989 proběhla v polovině 70. l. V intencích tehdejší ideologie přispěla k posílení centralizace školství a k jeho proměně v systém vymezující cílové funkce a struktury a záměrně působící na své okolí v duchu sociálního inženýrství. Na vyhodnocení tohoto experimentu se sociologové podíleli jen okrajově, stejně jako na analýzách s.v. a školství v postlistopadovém období. Obecně je ale s.v. jedním ze zákl. témat sociologie vzdělání a zároveň je to oblast praktického působení sociologů, příp. kult. antropologů (zejm. v zemích tzv. třetího světa).

educational system systeme éducatif Bildungssystem sistema educativo

Literatura: Dokument o dalším rozvoji čsl. výchovně vzdělávací soustavy. SPN 1976.

Vladimír Čermák